Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti RAVAK a. s., sídlem Obecnická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, sídlem Husova 240/5, Praha 1 - Staré Město, proti výroku II. exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 18. října 2022 č. j. 091 EX 06178/22-013, spojené s návrhem na zrušení § 313 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, v části "provedl na ni započtení", za účasti soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, sídlem Vinohradská 1597/174, Praha 3 - Vinohrady, jako účastnice řízení, a obchodní společnosti CRUZ DEL SUR, a. s., sídlem Farského 1121/9, Praha 7 - Holešovice, a Ing. Michala Urbánka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného exekučního příkazu, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno základní právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále navrhla, aby Ústavní soud zrušil § 313 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), v části "provedl na ni započtení", a to ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným exekučním příkazem soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen "soudní exekutorka"), rozhodla o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má vedlejší účastník jako povinný vůči stěžovatelce jako dlužníku povinného v případě vyhovění návrhu na zastavení exekuce vedlejšího účastníka v daném exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 22674/19, a následné vyplývající z povinnosti stěžovatelky vyplatit vedlejšímu účastníkovi vymožené plnění, pohledávku na vrácení vymožených prostředků, či bezdůvodného obohacení z důvodu zastavení exekučního řízení sp. zn. 067 EX 22674/19, které se budu vracet vedlejšímu účastníkovi, k vymožení nepřednostní pohledávky vedlejší účastnice jako oprávněné (výrok I.). Dále soudní exekutorka rozhodla, že stěžovatelce se zakazuje, aby od okamžiku, kdy jí byl doručen exekuční příkaz, vedlejšímu účastníkovi jeho pohledávku vyplatila, provedla na ni započtení nebo s ní jinak nakládala (výrok II.). Dále rozhodla, že stěžovatelce se přikazuje, aby v den, který následuje po doručení vyrozumění o tom, že do rejstříku zahájených exekucí byla zapsána doložka provedení exekuce, a že tento exekuční příkaz nabyl právní moci, vyplatila soudní exekutorce pohledávku v rozsahu, v jakém byla postižena exekucí, na účet soudní exekutorky. Není-li pohledávka v tento den dosud splatná, přikazuje se stěžovatelce, aby ji na uvedený účet vyplatila, jakmile se stane splatnou (výrok III.).
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
6. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí [např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03 , ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10 , ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, neexistují-li v právním řádu jiné prostředky ochrany práva nebo nelze-li případný zásah do práv odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
7. Podle § 47 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není proti exekučnímu příkazu přípustný opravný prostředek. Obranou proti nepřiměřenému rozsahu exekuce je pak návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle § 55 exekučního řádu, ve spojení s § 268 o. s. ř., a s § 52 odst. 1 exekučního řádu.
8. V usnesení ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 51/05 (U 4/52 SbNU 773), Ústavní soud konstatoval, že platná právní úprava v § 47 odst. 5 exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle § 55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v § 268 o. s. ř.
9. Ústavní soud si je vědom toho, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje (srov. usnesení ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 316/05 či usnesení ze dne 12. 9. 2013 sp. zn. I. ÚS 2181/12 ).
10. Z výše uvedeného vyplývá, že v posuzované věci stěžovatelka doposud nevyužila všechny právní prostředky, které měla ke své obraně k dispozici, zejména nevyužila možnost podat návrh na (částečné) zastavení exekuce podle § 55 exekučního řádu, z důvodů uvedených v § 268 o. s. ř., ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. S podanou ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení části § 313 odst. 1 o. s. ř. Z § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu (jeho jednotlivých ustanovení) má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části, a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle § 74 zákona o Ústavním soudu, neboť tím tento návrh ztrácí svůj základ. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)].
12. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení spojený s ústavní stížností Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu