Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., právně zastoupeného JUDr. Mgr. Tomášem Havelcem, advokátem, sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 27. září 2024 č. j. ZN 2402/2024-17, za účasti Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, 2. oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že postupem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, 2. oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") ze dne 20. 8. 2024 č. j. KRPC-53172-14/TČ-2024-020172, bylo rozhodnuto o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Proti usnesení o odložení trestní věci podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "okresní státní zástupkyně") ze dne 27. 9. 2024 č. j. ZN 2402/2024-17 zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť byla podána osobou neoprávněnou. V odůvodnění usnesení okresní státní zástupkyně uvedla, že stížnost proti usnesení o odložení trestní věci může podat pouze poškozený. Objektem trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek je zájem na správném zjištění skutkového stavu jako základu zákonného rozhodnutí, s ohledem na tuto skutečnost může v dané věci vystupovat v pozici poškozeného pouze stát, který má zájem na správném zjištění skutkového stavu. Stěžovatele nelze v dané trestní věci považovat za poškozeného, ale pouze za oznamovatele, který má být dle trestního řádu o odložení trestní věci pouze vyrozuměn, což bylo ze strany policejního orgánu učiněno. Stěžovatel následně podal podnět k výkonu dohledu, který byl státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "krajská státní zástupkyně") rozhodnutím ze dne 27. 11. 2024 č. j. KZN 408/2024-30, jako nedůvodný odložen. Krajská státní zástupkyně konstatovala, že rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci i rozhodnutí okresní státní zástupkyně o zamítnutí stížnosti vycházela z objektivně zjištěného skutkového stavu. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že věci byla věnována dostatečná pozornost, rozsah zajištěných důkazních materiálů odpovídá požadavkům § 2 odst. 5 trestního řádu. Pokud jde o zamítnutí stížnosti okresní státní zástupkyní, konstatovala i krajská státní zástupkyně, že stěžovateli v předmětné trestní věci procesní postavení poškozeného nepřísluší.
3. Proti usnesení okresní státní zástupkyně podal stěžovatel ústavní stížnost. V té tvrdí, že v případě trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek může být poškozeným jakákoli osoba splňující požadavky ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu, nikoli pouze stát. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, především usnesení ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 446/17 , podle kterého není důvod oznamovateli trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku odpírat postavení osoby poškozené, zvláště je-li jím osoba, vůči níž měla taková údajně nepravdivá svědecká výpověď směřovat. Dle stěžovatele mu bylo procesní postavení poškozeného odňato nezákonně.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Pro postavení poškozeného v právním řádu České republiky je určující zejména § 43 trestního řádu, jenž poškozeného definuje jako osobu, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, byla jí způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, anebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. Procesní práva poškozeného jakožto strany trestního řízení se však neredukují pouze na právo na náhradu škody či nemajetkové újmy, popř. na vydání bezdůvodného obohacení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31.
1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 6/2000 ). Ústavní soud již ve své judikatuře připustil právo poškozeného na provedení tzv. účinného vyšetřování. Stejně tak ovšem Ústavní soud v této souvislosti zdůraznil, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká prostředků a nikoli výsledku. Povinnost státních orgánů vyšetřovat a stíhat nemůže být absolutní, neboť je zjevné, že mnoho trestných činů zůstává neobjasněných nebo nepotrestaných i přes rozumnou snahu orgánů státu. Na státu pak spočívá spíše povinnost zajistit řádné a adekvátní trestní vyšetřování spojené s kompetentním a efektivním jednáním státních orgánů, jež by bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7.
4. 2020 sp. zn. I. ÚS 606/20 a tam citovaná judikatura). Veškerá uvedená práva poškozeného nicméně přináleží toliko osobě, která splňuje kritéria vyplývající z ustanovení § 43 odst. 1 a 2 trestního řádu, neboť pouze takovou osobu lze označit za poškozeného z trestněprávního hlediska. V posuzovaném případě Ústavní soud shledal, že stěžovatel tato kritéria nesplňuje.
6. Okresní státní zástupkyně v napadeném usnesení vysvětlila, že v případě trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jehož spáchání policejní orgán prověřoval, může v pozici poškozeného vystupovat pouze stát, který má zájem na zjištění skutkového stavu jako základu pro zákonné rozhodnutí, kterýžto závěr podrobně odůvodnila. Ústavní soud považuje argumentaci okresní státní zástupkyně za zcela racionální a neshledává důvod k tomu, aby ji rozporoval, má pouze jednu připomínku (viz níže v závěru).
Stěžovatel správně upozorňuje, že v usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 446/17 bylo konstatováno, že "není důvod oznamovateli trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku odpírat postavení osoby poškozené, zvláště je-li jím osoba, vůči níž měla taková údajně nepravdivá svědecká výpověď směřovat." Pro posuzovaný případ však není tento závěr relevantní. Z usnesení policejního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o odložení trestní věci, vyplývá, že ona výpověď, která byla stěžovatelem jako oznamovatelem vyhodnocena jako výrok, jenž by mohl svým obsahem naplnit skutkovou podstatu trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, byla podána svědkyní v rámci řízení ve věci ochrany osobnosti.
Toto řízení bylo skončeno tak, že mezi stěžovatelem (jako žalobcem) a žalovanou byl schválen smír. Z logiky věci tedy stěžovatel nemůže naplnit předpoklady § 43 odst. 1 trestního řádu. Vzhledem k tomu, že se žalovanou uzavřel smír, nemůže úspěšně tvrdit, že mu byla jednáním svědkyně způsobena škoda nebo nemajetková újma či že se svědkyně na jeho úkor obohatila. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že okresní státní zástupkyně postupovala správně, když zamítla stížnost stěžovatele jako podanou osobou neoprávněnou.
Tímto rozhodnutím tudíž nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Současně však Ústavní soud k napadenému usnesení podotýká, že, jak vyplývá z citované judikatury, není pravdou, že by poškozeným u trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek mohl být "pouze stát", jak uvádí okresní státní zástupkyně. V některých případech jím může být i oznamovatel (poškozený), jak se ostatně nabízí např. při kvalifikaci jednání podle § 346 odst. 3, odst. 4 či odst. 5 trestního zákoníku.
7. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nebyl o přezkum postupu policejního orgánu připraven, neboť podal také podnět k výkonu dohledu. Krajská státní zástupkyně si v rámci rozhodování vyžádala příslušný spisový materiál a podrobně zabývala se jak zamítnutím stížnosti stěžovatele, tak odložením trestní věci.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu