Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti nezl. J. R., zastoupeného zákonnou zástupkyní M. R., právně zastoupeného Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou se sídlem Husovo nám. 22, Rakovník, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 32 Co 225/2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti se závěry krajského soudu nesouhlasí, mimo jiné i proto, že shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Nitře nebyl doručen stěžovateli a z toho důvodu nemohl nabýt právní moci. Stěžovatel má za to, že ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 12, čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí obecných soudů. Jak již bylo výše uvedeno, úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, dále jen Ústava")], nikoliv "běžné" zákonnosti, a proto mu ani nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy.
Ústavní soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců. Práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností.
Ústavnímu soudu z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor odvolacího soudu stran důvodnosti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (ve smyslu čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny) [viz např. nálezy sp. zn. II.
ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171); či sp. zn. I. ÚS 2486/13 ze dne 1. 10. 2014 (N 184/75 SbNU 39)]. Proto se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do těchto rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 909/14 ze dne 27. 3. 2014) a činí tak pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III.
ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59)].
Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že Krajský soud v Praze se případem řádně zabýval, když vyšel z pravomocného a vykonatelného usnesení slovenského soudu, které však matka stěžovatele zjevně nerespektuje. Navíc, podle zjištění odvolacího soudu není schopna sama zajistit řádnou péči o nezletilého. Závěr krajského soudu o tom, že se nejedná o naléhavý případ odůvodňující nařízení předběžného opatření, neboť věc byla již vyřešena slovenským soudem, považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Z ústavně právního hlediska tak není odvolacímu soudu čeho vytknout.
S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. února 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu