Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Danuše Rodryčové, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Šumavská 31, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2018 č. j. 51 Co 2/2018-233 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. května 2017 č. j. 9 C 32/2016-176, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno její žalobě o zaplacení 72 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2018 č. j. 25 Cdo 2860/2018-278, kterým bylo odmítnuto její dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.
s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, protože v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelka podle petitu ústavní stížnosti a obsahu plné moci nenapadá. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci.
Ústavní stížnost tedy představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, kdy již náprava před ostatními orgány veřejné moci není (standardním postupem) možná. V projednávané věci je v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 237 o. s. ř. posledním procesním prostředkem, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího soukromého práva poskytuje, dovolání. Pro posouzení projednávané věci je podstatnou skutečnost, že stěžovatelka sice dovolání podala, avšak v dovolání řádně nevymezila předpoklad jeho přípustnosti, což je podle § 241a odst. 2 o.
s. ř. obligatorní náležitost tohoto mimořádného opravného prostředku. Ústavní soud z připojeného dovolání ověřil správnost závěrů Nejvyššího soudu. Je-li předpokladem přípustné ústavní stížnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. § 75 odst.
1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), tedy jinými slovy je-li předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o formálně bezvadném dovolání účastníka podávajícího ústavní stížnost, je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. Nadto stěžovatelka ani rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nenapadá a námitky vůči němu nevznáší, ale v ústavní stížnosti brojí především proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze.
Za situace, kdy stěžovatelka uplatnila dovolání jako poslední procesní prostředek k ochraně svých práv, avšak neučinila tak procesně správným způsobem a ani toto rozhodnutí o posledním procesním prostředku ústavní stížností nenapadla, je ve vztahu k rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze ústavní stížnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st.45/16 a obdobně usnesení sp. zn. I.
ÚS 1829/18 ,
III. ÚS 1210/18 ,
,
,
I. ÚS 2504/18 ,
III. ÚS 3255/18 a další).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2018
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj