I.ÚS 3627/25 ze dne 18. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky P. Š., zastoupené Mgr. Adamem Stawaritschem, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 96 Co 322/2025-3890 ze dne 23. října 2025 a usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 0 P 22/2025-3813 ze dne 14. srpna 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a nezletilé S. C. Š. a J. Š. jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 a 12 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 8. 2022 byla schválena dohoda rodičů (stěžovatelky a vedlejšího účastníka) o svěření nezletilé vedlejší účastnice a jejího mladšího bratra do péče stěžovatelky a jejich tehdy nezletilé sestry do péče otce a byl upraven styk s rodiči. Rozsudkem stejného soudu ze dne 15. 6. 2023 byla otci uložena povinnost přispívat na výživu nezletilých svěřených do péče stěžovatelky a stěžovatelce povinnost přispívat na výživu dcery svěřené do péče otce.
3. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 2. 2025, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2025 bylo nařízeno předběžné opatření, na základě kterého byla stěžovatelce uložena povinnost strpět péči otce o nezletilou. Doba trvání předběžného opatření byla stanovena na tři měsíce. Tímto usnesením byl dále zamítnut návrh otce na zákaz styku nezletilé se stěžovatelkou a jejím partnerem a otci byla uložena povinnost podat návrh ve věci samé (otec návrh podal dne 24. 2. 2025 a žádal svěření nezletilé do své péče). Okresní soud Praha-západ rozhodoval za situace, kdy se nezletilá opakovaně obracela na Linku bezpečí, školu i orgán sociálněprávní ochrany dětí, sdělovala své obavy ze stěžovatelky a jejího partnera a poukazovala na šikanu ze strany bratra.
4. Dne 13. 5. 2025 byla usnesením Okresního soudu v Lounech (dále jen "okresní soud"), na který byla v mezidobí přenesena místní příslušnost, prodloužena doba trvání předběžného opatření o další tři měsíce (do 17. 8. 2025) a byl zamítnut návrh otce na vyslovení zákazu styku stěžovatelky s nezletilou. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 6. 2025. Stěžovatelka dne 16. 6.
2025 podala návrh na zrušení předběžného opatření, na předání nezletilé do své péče a na uložení povinnosti otci zdržet se styku s nezletilou do pravomocného ukončení řízení o úpravu péče. Usnesením okresního soudu ze dne 23. 6. 2025 byl stěžovatelčin návrh na předání nezletilé do její péče zamítnut a usnesením ze dne 3. 7. 2026 byl zamítnut její návrh na zrušení předběžného opatření. Obě usnesení byla potvrzena krajským soudem.
5. Dne 7. 8. 2025 podal otec návrh na prodloužení předběžného opatření. V něm uvedl, že z důvodu stěžovatelčina obstrukčního jednání nebylo dosud možné rozhodnout ve věci samé a že stěžovatelka není schopna zajistit řádnou péči o nezletilou. Napadeným usnesením prodloužil okresní soud předběžné opatření do 17. 11. 2025. Odkázal na zprávu opatrovníka o rozhovoru s nezletilou, která se vyjádřila tak, že je v péči otce spokojená a cítí se nejšťastněji ve svém životě, a na konfliktní vztahy mezi rodiči. Okresní soud dále uvedl, že dosud nemohlo být rozhodnuto ve věci samé, neboť od dubna 2025, kdy mu věc byla postoupena jako soudu místě příslušnému, podala stěžovatelka několik stížností, námitku podjatosti a všechna vydaná rozhodnutí napadla odvoláním, a proto musel být opatrovnický spis opakovaně předkládán krajskému soudu.
6. Napadeným usnesením krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil.
II. Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatuje, že od února 2025 nemá s nezletilou žádný kontakt a že okresní soud svým usnesením ze dne 14. 11. 2025 předběžné opatření opětovně prodloužil do 17. 2. 2026.
8. Stěžovatelka uvádí, že soudy vyšly nekriticky z tvrzení otce a nezletilé, která trpí psychiatrickým onemocněním a má autismus a ADHD. Tvrdí, že její péče o nezletilou probíhala bez problémů několik let. Podle stěžovatelky nemůže pro prodloužení předběžného opatření obstát odůvodnění, že nezletilá v péči otce prospívá. Upozorňuje i na to, že otec se nesnaží o obnovení kontaktu nezletilé se stěžovatelkou.
9. Stěžovatelka namítá, že prodloužení předběžného opatření nelze odůvodnit uplatňováním jejích procesních práv. Upozorňuje na skutečnost, že okresní soud nepředložil spis k rozhodnutí krajskému soudu ve lhůtě podle § 465 zákona o zvláštních řízeních soudních, a tím došlo k porušení práva na rovnost účastníků. Krajskému soudu vytýká, že rozhodl přesto, že mu bylo předloženo pouze "torzo" soudního spisu, což má být v rozporu s nálezem sp. zn. IV. ÚS 445/04 ze dne 9. 11. 2005.
10. Stěžovatelka s poukazem na četná rozhodnutí Ústavního soudu konstatuje, že předběžná opatření musí zohledňovat práva všech dotčených osob, neboť mohou být v účinnosti i několik měsíců a mohou podstatně ovlivnit kvalitu vztahu mezi rodičem a dítětem.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst.
1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
13. S odkazem na svá předchozí rozhodnutí uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 1393/17 ze dne 29. 6. 2017, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření a tedy hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro jeho vydání či změnu, je především věcí obecných soudů, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavnímu soudu z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání či prodloužení předběžného opatření.
Podstatou přezkumu Ústavního soudu tak může být jen posouzení ústavnosti takových rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření. Ústavní soud je povolán ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). V rámci ústavněprávního přezkumu Ústavní soud posuzuje, zda ve věcech předběžných opatření týkajících se nezletilých dětí bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu nezletilého dítěte.
To platí obzvláště tehdy, je-li důsledkem přijatého opatření významné narušení rodinných vazeb nezletilých a zásadní změna jejich výchovného prostředí.
14. Z hlediska ústavněprávního je důležité, že závěry okresního i krajského soudu jsou přesvědčivě odůvodněné, logické a nevykazují známky libovůle. Nelze je považovat ani za jakkoliv vybočující z mezí ústavnosti či za projev přepjatého formalismu. Z napadených usnesení vyplývá, že oba soudy vážily nejlepší zájem nezletilé, a jejich postup se za dané situace nejeví nijak extrémním či svévolným. Důvody pro prodloužení předběžného opatření vycházejí z posouzení celkové rodinné situace, vyjádření opatrovníka, základní školy, školní psycholožky a stanoviska nezletilé, která si přeje v péči otce zůstat.
15. Krajský soud ve svém usnesení zdůraznil, že je v zájmu nezletilé rozhodnout o jejích poměrech co nejdříve, a to včetně kontaktů se stěžovatelkou. Zároveň však dodal, že konečnému rozhodnutí brání i skutečnost, že muselo být opakovaně rozhodováno o četných odvoláních stěžovatelky a o návrzích týkajících se (opakovaně) místní příslušnosti, jmenování opatrovníka, námitky podjatosti soudkyně a o předběžných opatřeních. Obstrukčním charakterizoval krajský soud jednání stěžovatelky, která opětovně iniciovala rozhodování o přenesení místní příslušnosti na Okresní soud Praha-západ, ačkoliv byla tato otázka již vyřešena.
Tomuto popisu objektivních příčin, pro které nebylo možné dokončit důkazní řízení ve věci samé, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Namítá-li stěžovatelka, že spis byl předložen krajskému soudu po zákonem stanovené lhůtě a že nebyl kompletní, je třeba podotknout, že stěžovatelka neuvádí, jaký konkrétní negativní zásah do jejích základních práv měly tyto skutečnosti mít.
16. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy zkoumaly, zda jsou splněny skutečnosti rozhodné pro prodloužení předběžného opatření, a shledaly, že otec osvědčil trvající potřebu zatímní úpravy poměrů nezletilé. Soudy svá rozhodnutí podrobně a přesvědčivě odůvodnily.
17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu