Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatele Petra Bartheldiho, právně nezastoupeného, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. října 2018 č. j. 13 C 38/2018-39, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2018 č. j. 17 C 224/2017-59 a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2018 č. j. 17 C 224/2018-14, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, jako vedlejší účastnice, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 11. 2018 stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení, kterými nebyly vyloučeny vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Hradci Králové z provedení úkonů v řízeních vedených pod uvedenými spisovými značkami.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, kdy stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Z vnitřní evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, nebudou-li vady podání odstraněny (např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15 , sp. zn. II. ÚS 292/16 , sp. zn. II. ÚS 293/16 , sp. zn. I. ÚS 879/16 , sp. zn. II. ÚS 1616/16 , sp. zn. I. ÚS 1778/16 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Nelze tedy mít pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl.
ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996). Lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli princip, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na poučení stěžovatele v každém konkrétním případě nesplnění zákonných předpokladů pro řádné podání ústavní stížnosti se v nyní projednávané věci již jeví jako neefektivní a formalistické.
5. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že jsou splněny podmínky aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2018
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj