Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky J. F., zastoupené Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 133/2022-436 ze dne 18. 10. 2022, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a dále a) D. K., b) nezletilého D. K., c) nezletilého D. K. a d) nezletilé N. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Před Okresním soudem v Novém Jičíně (dále jen "nalézací soud") je vedeno řízení o úpravě poměrů nezletilých vedlejších účastníků, kteří jsou společnými dětmi stěžovatelky a vedlejšího účastníka a). Rozsudkem č. j. 34 Nc 4/2021-275 ze dne 24. 2. 2022 svěřil nalézací soud děti do péče stěžovatelky (výrok I), upravil vyživovací povinnost otce (výroky II-VIII), jeho styk s nezletilými dětmi (výroky IX-XIII) a rozhodl o nákladech řízení (výrok XIV).
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil výroky I a IX-XIII rozsudku nalézacího soudu tak, že se děti svěřují do rovnoměrně střídavé péče rodičů s týdenním intervalem. Zbývající výroky II-VIII a XIV zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc k dalšímu řízení soudu nalézacímu.
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatelka vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl bez změny skutkového stavu, aniž by dospěl současně k závěru, že nalézací soud zjistil skutkový stav nesprávně. Tato námitka ovšem není relevantní, neboť je pravomocí odvolacího soudu změnit právní posouzení věci na témže skutkovém základě (viz jasné znění stěžovatelkou citovaného § 220 odst. 1 občanského soudního řádu). Úvaha soudu o formě péče o nezletilé děti je navíc úvahou právní, nikoli skutkovou. Byla-li nadto srozumitelně a logicky odůvodněná (jako v projednávané věci), jde o výraz nezávislé rozhodovací činnosti odvolacího soudu, do níž je v takovém případě ingerence Ústavního soudu nepřípustná.
6. Přisvědčit nelze ani stěžovatelčině námitce ohledně způsobu, jakým se odvolací soud vypořádal s vyjádřeními nezletilých. Podle jejího náhledu by měl být názor dětí obecným soudem bez dalšího přejímán jako jejich "autentický a setrvalý" nejlepší zájem. Podle Ústavního soudu se hodnocení názoru dětí odvolacím soudem nedostává jako "projev uvyklosti" na dosud fungující model do příkrého rozporu s jejich nejlepším zájmem chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Názor (přání) dítěte nelze bezvýhradně ztotožňovat s jeho nejlepším zájmem a klást tím na ně předčasnou a nepřiměřenou odpovědnost za vlastní osud; účelem soudního řízení je právě takové zátěže dítě uchránit.
Smyslem naplnění participačních práv je dítě vyslechnout, zapojit do řízení v míře adekvátní věku i vůli, vzít jeho přání při rozhodování v potaz, ale ubezpečit je zároveň, že výsledek řízení je odpovědností soudu, nikoli jeho samotného. Odvolací soud hodnotil opakovaná sdělení dětí - v duchu právě uvedeného - kriticky a na základě jejich zhodnocení dospěl k (právnímu) závěru, že v jejich nejlepším zájmu je v současné době trávit čas rovnoměrně s oběma rodiči. Takovému posouzení není z ústavněprávního co vytknout; žádné ze stěžovatelkou citované judikatury Ústavního soudu se napadené rozhodnutí neprotiví.
7. V čem je třeba dát stěžovatelce za pravdu, je nežádoucí a řízení prodlužující postup odvolacího soudu, spočívající v kasaci navazujících výroků o výživném a zvláštní úpravě režimu prázdnin, namísto preferované definitivní úpravy poměrů. Ústavní soud však není s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti nadán pravomocí zasahovat do záležitostí, které jsou dosud v kompetenci jiného orgánu veřejné moci (zde v neskončeném řízení u obecných soudů).
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu