Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti DIMENSION Company s.r.o., IČO: 27852687, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Nový Zlíchov 3172/6, PSČ 150 00, zastoupené JUDr. Hynkem Applem, advokátem, se sídlem AK v Přerově, Jiráskova ul. 9, PSČ 750 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPH 38 INS 4935/2008, 2 VSPH 169/2009-A-95 ze dne 24. 9. 2010 za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, a 1) GEOSAN GROUP a.s., IČO: 25671464, se sídlem v Kolíně II, U Nemocnice 430, 2) RVHP - rychle včas hotová práce s.r.o., IČO: 26089076, se sídlem v Praze 4, Tatarkova 729/10, 3) Z. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPH 38 INS 4935/2008, 2 VSPH 169/2009-A-95 ze dne 24. 9. 2010, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 38 INS 4935/2008-A-37 ze dne 25. 2. 2009 ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu č.j. KSPH 38 INS 4935/2008-A-67 ze dne 15. 6. 2010. Stěžovatelka vstoupila do insolvenčího řízení jako nabyvatelka insolvenční pohledávky namísto dosavadního věřitele "LAVAP s. r. o.", se sídlem v Července, Třebízského 198, PSČ 784 01, IČO: 62303619 a žádala tak, aby byl zjištěn úpadek 1) vedlejšího účastníka.
Krajský soud v Praze jejímu návrhu ale nevyhověl a tento závěr odvolací soud potvrdil. Stěžovatelka spatřovala porušení svých základních práv, in concreto práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v tom, že se soudy nezabývaly předloženými důkazy a následně dovodily, že insolvenční navrhovatel (de iure stěžovatelka) nebyl v insolvenčním řízení schopen po skutkové stránce doložit svou pohledávku vůči dlužníkovi.
4. Za nosné i pro toto řízení však považuje za nutné zdůraznit následující zjištění Krajského soudu v Praze: "Ze seznamů majetku, závazků a zaměstnanců, předložených dlužníkem [tj. 1) vedlejším účastníkem, pozn. zdejšího soudu], soud zjistil, že dlužník není ochoten platit závazky vůči některým svým věřitelům, neboť se domnívá, že tyto nejsou oprávněné. Nejde tedy o neschopnost dostát svým splatným závazkům, neboť dlužník netrpí nedostatkem peněžních prostředků k úhradě těchto závazků, když výši odpovídající těmto závazkům deponuje v notářské úschově, a v případě prokázání oprávněnosti těchto pohledávek je schopen tyto plnit, přičemž i hodnota jeho majetku přesahuje výši splatných, neuhrazených závazků, ale o neochotu dlužníka k plnění těchto sporných dluhů.
Vzhledem k tomu, že podmínky, uvedené v § 3 odst. 1 IZ, musí být splněny kumulativně, nemohl by soud v daném případě dospět k závěru, že byl osvědčen úpadek, když nebyly společně naplněny. Soud je proto toho názoru, že posuzování oprávněnosti pohledávek přihlášených věřitelů je nad rámec insolvenčního řízení a příčí se účelu insolvenčního zákona, který má řešit úpadek a uspořádání majetkových vztahů k osobám, dotčených dlužníkovým úpadkem, přičemž se má postupovat v zájmu zásady rychlého a hospodárného řízení.
Soud také poukazuje na skutečnost, že žádný z navrhujících věřitelů nevyužil možnost vyřešení sporu v nalézacím řízení, a následně nedosáhl uspokojení výkonem rozhodnutí nebo exekucí."
5. Krajský soud v Praze dále zjistil a Vrchní soud v Praze toto zjištění převzal, že "navrhovatelé [tj. i stěžovatelka, pozn. zdejšího soudu] požadovali, aby soud za účelem jejich zjištění provedl řadu jimi předložených listin (smlouvami o dílo, řadou faktur, předávacími protokoly a dalšími podklady pro fakturaci). V případě pohledávek navrhovatele a) zpochybňoval dlužník jejich existenci tvrzením, že dílo vykazuje značné množství vad a nedodělků, a k prokázání svých tvrzení předložil znalecký posudek, soupis vad a nedodělků, oznámení vad, fotodokumentaci aj.
Obdobné námitky vznesl i k tvrzením navrhovatele b) ohledně splatné pohledávky ve výši 3.505.431,- Kč s tím, že dílo nebylo provedeno v rozsahu vykázaném v dosavadní fakturaci, že navrhovatel b) provádění dalších prací zastavil a odváží i materiál, jehož cenu mu dlužník již zaplatil, a že z těchto důvodů dlužník dne 19.8.2008 od smlouvy o dílo odstoupil, a na úrok z prodlení ve výši 29.786,70 Kč uhradil dlužník v průběhu insolvenčního řízení 15.255,- Kč odpovídající podle něj smluvním ujednáním.
Dlužno doplnit, že navrhovatel b) navrhl, aby k vyvrácení námitky dlužníka ohledně neprovedení všech fakturovaných prací bylo provedeno dokazování stavebními deníky. Odvolací soud je proto shodně se soudem prvního stupně přesvědčen o tom, že za účelem zjišťování pohledávek tvrzených navrhovateli a) a b) by bylo třeba provést dokazování nejen jimi navrženými (a již tak početnými a obsáhlými) důkazy, ale zřejmě by bylo třeba provádět dokazování znaleckými posudky a výslechy svědků."
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod nezbylo mu než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. dubna 2011
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu