Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2017 č. j. 18 Co 287/2017-165, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu bylo dne 29. listopadu 2017 doručeno podání, označené jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, ve které se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2017 č. j. 18 Co 287/2017-165. Napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. června 2017 č. j. 11 C 58/2015-149, kterým okresní soud zastavil řízení o návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a řízení o ochranu osobnosti a o zaplacení 6 000 000 Kč (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatele náležitosti tohoto zákona nesplňovala. Stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15
,
sp. zn. II. ÚS 292/16
,
sp. zn. II. ÚS 293/16
,
sp. zn. I. ÚS 879/16
,
sp. zn. II. ÚS 1616/16
,
sp. zn. I. ÚS 1778/16
,
sp. zn. II. ÚS 1779/16
). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16
,
sp. zn. II. ÚS 2506/16
,
sp. zn. II. ÚS 2997/16
,
sp. zn. II. ÚS 3787/16
,
sp. zn. III. ÚS 3875/16
,
sp. zn. II. ÚS 114/17
,
sp. zn. II. ÚS 302/17
,
sp. zn. IV. ÚS 303/17
,
sp. zn. III. ÚS 304/17
,
sp. zn. I. ÚS 712/17
,
sp. zn. III. ÚS 1057/17
,
sp. zn. III. ÚS 1358/17
,
III. ÚS 2425/17
,
IV. ÚS 2426/17
, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj