Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 1 T 309/2011, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 7 To 112/2012 a proti usnesení Nejvyššího soudu z 15. 8. 2012, č.j. 7 Tdo 926/2012-21, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele, jež Ústavní soud dle jeho obsahu posoudil jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. Shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem; to se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Přípisem ze dne 24. 10. 2012 byl proto vyzván zejména k odstranění této vady a byl rovněž podrobně poučen o ostatních náležitostech ústavní stížnosti. Stěžovatel převzal uvedenou výzvu 26. 10. 2012, leč ve stanovené třicetidenní lhůtě, ani později, vytýkané vady neodstranil. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2013
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj