Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., t. č. Věznice Nové Sedlo, 438 01 Žatec, zastoupeného Mgr. Lukášem Pechem, advokátem, se sídlem Jungmannova 742/22, 110 00 Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 3. 2013, č. j. 6 Nt 4210/2013-32, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 7 To 295/2013, za účasti Okresní soudu v Mostě a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dle § 57 odst. 6 trestního zákoníku "na návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu čtvrtinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může soud rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem." Stěžovatelovu žádost soudy zamítly s tím, že stěžovatel nesplňuje podmínku nepřetržitého výkonu čtvrtiny uloženého trestu v příslušné věznici. Stěžovatel však tvrdí, že není jasné, jak toto ustanovení aplikovat v případě opakovaných přeřazení. Soudy vykládají toto ustanovení tak, že od každého přeřazení musí uplynout jedna čtvrtina trestu. Dle stěžovatele však soudy mohly pro případ opakovaných přeřazení zvolit i jiný, pro něj výhodnější, výklad zákona a vykonání této čtvrtiny před dalším přeřazením nepožadovat.
Stěžovatel je přesvědčen, že jestliže tak soudy neučinily, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90, 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
Pouhá skutečnost, že stěžovatel zastává jiný právní názor ohledně právního výkladu určitého ustanovení nějakého právního předpisu, postrádá jakýkoliv ústavní rozměr. To pak tím spíše, že výklad zaujatý obecnými soudy v nynější věci je zcela v souladu s ustálenou soudní praxí.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2014
Kateřina Šimáčková, v.r. předsedkyně senátu