Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2016 sp. zn. 44 Co 492/2016, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 16. 11. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jež brojí proti v záhlaví označenému usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2016 č. j. 112 C 19/2015-104 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
2. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v tomto kalendářním roce byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16 , II. ÚS 1779/16 , II. ÚS 1616/16 ,
,
,
II. ÚS 292/16 a
). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud dodává, že předmětná ústavní stížnost by i v případě odstranění vad byla shledána nepřípustnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje, a to konkrétně dovolání (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
7. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2016
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj