Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem Smilova 547, Pardubice, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 T 205/2014-134, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 3. 6. 2015, č. j. 14 To 175/2015-168, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 10. 5. 201,7 č. j. 14 To 122/2017-233, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 T 205/2014-134, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit skutkem, popsaným ve výrokové části rozsudku Okresního soudu v Pardubicích. Za spáchání přečinu krádeže byl stěžovatel odsouzen podle ustanovení § 205 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku podmíněně, přičemž podle ustanovení § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle ustanovení § 82 odst. 2 věta druhá trestního zákoníku byla stěžovateli jako zvláštní podmínka osvědčení stanovena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestnou činností. Dále podle ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozenému panu P. Š. (synovi stěžovatele), škodu ve výši 7.200,- Kč.
S rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích stěžovatel nesouhlasil, a proto proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 T 205/2014-134, podal v zákonné lhůtě odvolání. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako odvolací soud rozhodl dne 3. 6. 2015 o podaném odvolání usnesením, č. j. 14 To 175/2015-168, tak, že odvolání stěžovatele zamítl.
Následně Okresní soud v Pardubicích dospěl k závěru, že stěžovatel v průběhu zkušební doby nesplnil zvláštní podmínku osvědčení ve formě náhrady škody poškozenému panu P. Š. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 3. 2017, č. j. 4 T 205/2014-219, bylo rozhodnuto, že stěžovatel podle ustanovení § 83 odst. 1 trestního zákoníku za použití ustanovení § 330 odst. 1 trestního řádu vykoná trest odnětí svobody v trvání 1 roku, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 T 205/2014-134.
Stěžovatel s rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích o vykonání trestu odnětí svobody nesouhlasil, podal proto proti rozhodnutí v zákonné lhůtě stížnost. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, z podnětu podané stížnosti usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. 14 To 122/2017-233, zrušil v celém rozsahu usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 3. 2017, č. j. 4 T 205/2014-219, a nově rozhodl tak, že podle ustanovení § 83 odst. 1 trestního zákoníku se vyslovuje osvědčení stěžovatele ve zkušební době podmíněného odsouzení. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve svém závěru o osvědčení stěžovatele ve zkušební době podmíněného odsouzení přihlédl zejména k obsahu zprávy poškozeného pana P. Š., podle které dne 20. 3. 2017 byla na jeho bankovní účet připsána dlužná částka ve výši 7.200,- Kč.
Stěžovatel vznesl v ústavní stížnosti proti napadeným usnesením řadu námitek, neboť je toho názoru, že jimi došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantována čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 T 205/2014-134, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 3. 6. 2015, č. j. 14 To 175/2015-168. Není pochyb o tom, že ve vztahu k těmto rozhodnutím je ústavní stížnost opožděná, a to již několik let.
Napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 10. 5. 2017, č. j. 14 To 122/2017-233, je v levém horním rohu opatřeno popiskem "převzal 26. 5. 2017". Ústavní soud má za to, že se jedná o datum, kdy bylo toto usnesení stěžovateli doručeno. Je tedy zjevné, že i ve vztahu k tomuto usnesení je ústavní stížnost podána opožděně, neboť stěžovatel podal svoji ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 1. 12. 2017. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud odmítl předmětnou ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, pro opožděnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. dubna 2018
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj