Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mirko Möllena, Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, insolvenční správce dlužníka - VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2018, č. j. 4 Afs 194/2018-69, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j. 8 Af 53/2016-58, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla zamítnuta ústavní stížností napadeným rozsudkem městského soudu. Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, kterou kasační soud zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozvedl pochybení, jichž se měl správce daně, resp. obecné soudy dopustit. Má přitom za to, že v jeho věci došlo k porušení čl. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR. Dále mělo dojít k porušení čl. 2, čl. 36, čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V projednávaném případě považuje Ústavní soud za podstatnou především tu skutečnost, že sporná částka 5.221 Kč je částkou bagatelní. Přístup Ústavního soudu k obdobným sporům je značně zdrženlivý, neboť se v zásadě nepředpokládá, že by bagatelní částka mohla mít v životě stěžovatele tak zásadní význam, že by jí mohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01 ,
,
IV. ÚS 8/01 ,
III. ÚS 405/04 ,
III. ÚS 602/05 ,
III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12 ,
II. ÚS 4668/12 ,
III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takovými nedostatky však napadená rozhodnutí netrpí. Nutno přiznat, že i ze shora uvedeného jsou stanoveny výjimky, např. v situaci, kdy se jedná o systémové rozhodnutí. To se však netýká právě projednávaného případu. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu