Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B. M., zastoupené Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem se sídlem Ostrava, Stodolní 741/15, proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Okresního státního zastupitelství v Bruntále ve věci č. j. ZN 8530/2016, Krajského státního zastupitelství v Ostravě ve věci sp. zn. 1 KZN 3599/2016 a Nejvyššího státního zastupitelství ve věci sp. zn. 1 NZN 415/2018-23, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka se s odvoláním na čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem označených státních zastupitelství spočívajícím v pouhém vyrozumění stěžovatelky v uvedených věcech došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, a aby Ústavní soud zakázal těmto orgánům její základní práva porušovat.
Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k projednání návrhu, musel prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.
V posuzované věci stěžovatelka podala dne 4. 11. 2016 k Nejvyššímu státnímu zastupitelství trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, kterého se podle jejího názoru měla dopustit J. P., soudkyně Okresního soudu v Bruntále. Dne 30. 11. 2016 byla stěžovatelka státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Bruntále vyrozuměna, že v jednání uváděném v jejím podání nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a že z tohoto důvodu bylo její podání podle § 16a odst. 4 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon o státním zastupitelství") bez dalšího opatření založeno.
Vyrozuměním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. 1 KZN 3599/2016 byla stěžovatelka informována o tom, že její podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v Bruntále byl jako nedůvodný odložen. Vyrozuměním státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. 1 NZN 415/2018-23 byla poté stěžovatelka informována, že nejvyšší státní zástupce na základě jejího podnětu nevyužil svého oprávnění podle § 12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství a nenařídil kontrolu skončené věci.
Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy se stěžovatel domáhá zahájení trestního stíhání vůči určité osobě, resp. ochrany svého práva na účinné vyšetřování, je účinným posledním procesním prostředkem ochrany práva žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 či usnesení sp. zn. III. ÚS 2903/15 ).
Jak bylo uvedeno, stěžovatelka tento prostředek ochrany využila a o negativním vyřízení svého podnětu k výkonu dohledu byla informována uvedeným vyrozuměním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. 1 KZN 3599/2016. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak již skončila v roce 2017. I kdyby však Ústavní soud - čistě hypoteticky - považoval za poslední prostředek ochrany práva podnět stěžovatelky nejvyššímu státnímu zástupci k nařízení kontroly skončené věci podle § 12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství, je třeba konstatovat, že vyrozumění státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 9.
5. 2018 sp. zn. 1 NZN 415/2018-23 o negativním vyřízení podnětu bylo stěžovatelce doručeno dne 16. 5. 2018, jak sama v ústavní stížnosti uvádí. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 23. 11. 2018. Je tedy zjevné, že i v tomto případě by ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj