Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o vyloučení soudce Tomáše Langáška v řízení o spojených ústavních stížnostech stěžovatele Martina Maríka, zastoupeného Mgr. Jakubem Horkým, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. prosince 2024 č. j. 5 Ads 36/2024-26 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. prosince 2024 č. j. 6 Ads 150/2024-31, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Soudce Tomáš Langášek je vyloučen z projednávání a rozhodování spojených věcí vedených u Ústavního soudu pod
sp. zn. I. ÚS 386/25
.
1. Stěžovatel podal ústavní stížnosti proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, kterými bylo rozhodnuto o kasačních stížnostech stěžovatele ve věci nepřiznání, resp. odnětí dávky státní sociální podpory příspěvku na bydlení. Podle rozvrhu práce by měl ve věcech, které byly usnesením ze dne 4. 6. 2025
sp. zn. I. ÚS 386/25
,
II. ÚS 538/25
spojeny ke společnému řízení, rozhodovat jako člen I. senátu soudce Tomáš Langášek.
2. Dne 11. 2. 2026 předložila předsedkyně I. senátu předsedkyni IV. senátu věc k rozhodnutí o vyloučení soudce Tomáše Langáška, neboť bylo zjištěno, že soudce Tomáš Langášek rozhodoval jako soudce Nejvyššího správního soudu v jiném předcházejícím řízení s totožným předmětem, které se týkalo téhož stěžovatele.
3. Soudce Tomáš Langášek k eventuálním důvodům pro vyloučení uvedl, že se sice necítí být subjektivně podjatý, stěžovatele osobně nezná a k věci nemá žádný vztah, avšak byl členem senátu Nejvyššího správního soudu, který ve věci stěžovatele rozhodoval o obdobných otázkách (§ 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byť za jiné období.
4. Podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. V tomto případě se presumuje, že předchozí angažovanost ve věci zabraňuje soudci, aby byl ve věci objektivní a nepředpojatý.
5. IV. senát určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce po provedení řízení podle § 38 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu shledal, že by s ohledem na zjištěné skutečnosti (viz výše) mohly vzniknout oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce Tomáše Langáška při projednávání a rozhodování věci. Striktně vzato nejde o tutéž věc. Nicméně, skutečnost, že soudce Tomáš Langášek rozhodoval o nároku stejného stěžovatele, o stejném předmětu řízení (příspěvek na bydlení) a řešil obdobné právní otázky, odlišnost věci spočívá v podstatě pouze v jiném časovém úseku, kterého se předmět řízení týkal, zavdává důvod pro pochybnost o jeho objektivní nepodjatosti.
6. IV. senát Ústavního soudu shledal v posuzované věci splnění podmínky uvedené v § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a proto rozhodl, že soudce Tomáš Langášek je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. I. ÚS 386/25
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu