Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Martina Vlčka, zastoupeného JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 292, Litvínov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018 č. j. 9 As 79/2016-57, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 2. 2016 č. j. 15 A 67/2012-49 a proti písemné výtce krajského státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 5 SPR 141/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Na základě výzvy k odstranění vad ze dne 8. 1. 2019 byla ústavní stížnost doplněna podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2019.
Stěžovatel tvrdí, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími soudů a státního zastupitelství došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 17 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu krajského státního zástupce, který stěžovateli uložil písemnou výtku podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon č. 283/1993 Sb."), aniž by stěžovateli bylo umožněno vyjádřit se k podstatě věci, činit návrhy, seznámit se s podklady rozhodnutí a uplatnit tak svou obhajobu.
K zásahu do stěžovatelových práv došlo též v postupu správních soudů, podle jejichž právního názoru se na ukládání výtky podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů podle § 2 až § 8 správního řádu. Oba soudy podle stěžovatele nereagovaly na jeho námitku, že písemná výtka nebyla vydána osobou, která měla z hlediska hmotného práva postavení krajského státního zástupce, a že se tedy jedná o nicotné rozhodnutí ve smyslu § 77 správního řádu. Stěžovatel tvrdí, že jeho jednání popsané ve výroku písemné výtky nevykazuje znaky deliktního jednání, jímž by jakkoli mohlo dojít k porušení povinnosti ve smyslu § 24 odst. 4 zákona č. 283/1993 Sb.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že krajský státní zástupce v Ústí nad Labem postupem podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. uložil stěžovateli písemnou výtku za porušení povinnosti zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům ve smyslu § 24 odst. 4 zákona č. 283/1993 Sb. Žalobu stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem zamítl. Na základě kasační stížnosti Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).
K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení před správními soudy doposud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení ostatních soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy jako v projednávané věci.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. března 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj