Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti MgA. et Mgr. art. Jany Stančekové, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 Cmo 315/2018-407, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje vady, spočívající mimo jiné v tom, že v řízení o ústavní stížnosti není zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že přes tvrzení stěžovatelky, že požádala Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta, nebylo podání stěžovatelky v přiměřené lhůtě doplněno, poučil Ústavní soud stěžovatelku svým přípisem ze dne 20. 1. 2020 o náležitostech ústavní stížnosti a k odstranění vad jí stanovil lhůtu 40 dnů. Dne 5. 4. 2020 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatelky, v němž žádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, a to s přihlédnutím na vzniklou karanténu. S ohledem na vývoj tzv. koronakrize Ústavní soud svým přípisem ze dne 23. 4. 2020 prodloužil stěžovatelce lhůtu k odstranění vad návrhu do konce měsíce srpna 2020.
Před koncem této lhůty byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatelky, v němž sděluje, že je cizí státní příslušnicí a neovládá cizí právní úřední jazyk a nemá dostatek peněžních prostředků na překlad listin zasílaných Ústavním soudem. Stěžovatelka požádala o komplexní nápravu nesprávného úředního postupu a vadného mezinárodního doručování cizím státním příslušníkům, a to s odkazem na instrukci Ministerstva spravedlnosti ČR č. 7/2018.
V souvislosti s uvedeným Ústavní soud konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka doručené výzvě k odstranění vad návrhu ze dne 20. 1. 2020 a prodloužení lhůty ze dne 23. 4. 2020 dostatečně rozuměla, o čemž svědčí mimo jiné i to, že její přípisy byly Ústavnímu soudu doručeny vždy před koncem stanovené soudcovské lhůty. Navíc stěžovatelka přišla s tvrzením jazykové bariéry teprve poté, co s ní Ústavní soud tři čtvrtě roku komunikoval v českém jazyce. Stěžovatelka je sice cizí státní příslušnicí, nicméně s ohledem na její vysokoškolské vzdělání a kulturní, sociální a historickou blízkost České republiky a Slovenské republiky, nemá Ústavní soud pochybnost o tom, že jí byl obsah výzvy k odstranění vad návrhu, jakož i obsah přípisu, jímž došlo k prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, dobře znám.
Již z prvního podání, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 13. 12. 2019, vyplývá, že je stěžovatelce povinnost, být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, známa. Navzdory této znalosti byla stěžovatelka o této povinnosti poučena a k odstranění vad návrhu jí byla poskytnuta nadstandardně dlouhá lhůta, které však nevyužila. Postup stěžovatelky ve věci hodnotí Ústavní soud jako účelový. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětný návrh bez dalšího odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to pro neodstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. září 2020
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj