Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. F., zastoupeného Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 35, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 13 Co 468/2004, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jako soudu odvolacího, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu Brně o zastavení řízení a o povinnosti stěžovatele, jako žalobce, zaplatit žalované náklady řízení. Jeho výhrady směřují proti výroku o nákladech řízení, protože soud údajně špatně posoudil věc a v důsledku toho špatně vypočetl náklady soudního řízení. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho "základních práv zakotvených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod".
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 10. července 2006 stěžovatel svou ústavní stížnost doplnil uvedením některých dalších skutečností, které považoval za rozhodné. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud tedy není v žádném případě soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak Ústavní soud nedávno rekapituloval svou judikaturu, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby... rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti" (nález sp. zn. III.
ÚS 607/04
ze dne 16. 2. 2006, přístupný na www.judikatura.cz). O takovéto porušení se v tomto případě vůbec nejedná. Ústavní soud není oprávněn, ve smyslu shora uvedeného nálezu, přepočítávat výši nákladů soudního řízení v každém jednotlivém rozhodnutí, napadeném ústavní stížností. Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon dává tímto ustanovením Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
Pokud takto zjištěné informace vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. srpna 2006 František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu