Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Teplárny Liberec, a.s., Dr. Milady Horákové 641/34a, Liberec, zastoupené JUDr. Petrem Wünschem, Italská 27, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 209/2018-34, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6. 6. 2018, č. j. 59 A 3/2018-49, rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu ze dne 27. 10. 2017 sp. zn. OÚPSŘ 263/2017-330-rozh a Rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavebního úřadu ze dne 25. 7. 2017, č. j. SURR/7130/083874/17-So, Cj MML 156821/17, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stavební úřad námitky stěžovatelky zamítl svým rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017, č. j. SURR/7130/083874/17-So CJ MML 152736/17, kterým zároveň vydal stavební povolení pro stavbu. Stěžovatelkou podané odvolání Krajský úřad Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního úřadu, svým rozhodnutím ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. OÚPSŘ 263/2017-330-rozh., zamítl. Následně podanou žalobu Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci svým rozsudkem ze dne 6. 6. 2018, č. j. 59 A 3/2018-49 zamítl. O podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 209/2018-34, tak, že ji zamítl.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti relativně podrobně rozvedla, proč považuje stavebníkem předložené ekonomické posouzení za nevyhovující. Všechny dotčené orgány státní moci ve svých rozhodnutích konstatovaly toliko nepřípustnost této námitky z formálních důvodů. Podle jejich posouzení byla stěžovatelka účastníkem stavebního řízení jen v rozsahu souvisejícím s právem věcného břemene. Stěžovatelka má za to, že shora popsaným postupem došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 11, čl. 17 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby "jen" ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud v tomto řízení není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace. Interpretace zákonných a podzákonných právních norem, která nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, pak znamenají porušení základního práva či svobody.
Ústavní soud má za to, že podstatou předmětné ústavní stížnosti je posouzení účastnických práv stěžovatelky ve správním potažmo soudním řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 209/2018-34, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 6. 6. 2018, č. j. 59 A 3/2018-49, přitom vyplývá, že tyto se touto problematikou podrobně zabývaly a na jejich odůvodnění tak lze ve stručnosti odkázat. Ústavní soud je toho názoru, že stěžovatelka v Ústavní stížnosti toliko replikuje své námitky, s nimiž se obecné soudy řádně vypořádaly a jejichž přehodnocování mu v zásadě nepřísluší.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu