Ústavní soud Usnesení ústavní

I.ÚS 4136/17

ze dne 2018-07-25
ECLI:CZ:US:2018:1.US.4136.17.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti J. Š., zastoupené Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem, se sídlem Vinohradská 2134/126, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2017 č. j. 20 Co 409/2017-100, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 28. prosince 2017, stěžovatelka podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelky bylo napadeným rozhodnutím porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Krajský soud v Brně napadeným usnesením zastavil řízení o odvolání, podané stěžovatelkou, a to v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 125 Nc 2504/2017, o navrácení její nezletilé dcery do místa jejího obvyklého pobytu z důvodu, že nezletilá se do místa svého obvyklého pobytu dobrovolně navrátila. Podle závěru, učiněného odvolacím soudem v průběhu odvolacího řízení, nastala neodstranitelná překážka řízení spočívající v tom, že není možno rozhodovat o odvolání stěžovatelky a proto odvolací soud odvolací řízení zastavil podle § 103 a § 104 odst. 1, věta první o. s. ř.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila se závěrem učiněným odvolacím soudem, a to že nezletilá byla po vydání rozsudku soudu prvního stupně vrácena na Slovensko, vynucovaná povinnost byla splněna, a proto není možné v řízení pokračovat, svůj nesouhlas. Stěžovatelka má za to, že zastavením řízení jí byla odepřena spravedlnost, protože nebyly posouzeny její námitky týkající se merita věci, tedy že o žádný únos ve smyslu haagské úmluvy nešlo a žaloba tak měla být zamítnuta. Proto považuje postup odvolacího soudu za protiústavní, neboť chybně aplikoval procesní normy, což mělo za následek, že nerozhodl meritorně a odvolací řízení zastavil, aniž k tomu byly splněny podmínky.

4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

6. Takovým procesním prostředkem je v posuzované věci žaloba pro zmatečnost. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

7. Tvrdí-li stěžovatelka, že ze strany odvolacího soudu byl učiněn vadný závěr o zastavení řízení o odvolání, měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky.

8. Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku využila, Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh nepřípustný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2017 sp. zn. I. ÚS 4233/16 , ze dne 18. ledna 2018 sp. zn. IV. ÚS 3335/17 a ze dne 30. ledna 2018 sp. zn. III. ÚS 4119/17 ).

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2018

David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj