Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. V. A., zastoupeného Mgr. M. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 2 To 126/98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou a trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na veřejný a spravedlivý proces a právo na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Soudce zpravodaj nejprve konstatoval obsah návrhu ústavní stížnosti ze dne 20. 7. 2000, v němž stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 2 To 126/98. Z podání stěžovatele ze dne 14. 8. 2000 soudce zpravodaj zjistil, že stejný návrh uplatnil stěžovatel svým návrhem z 28. 5. 2000, který byl usnesením ze dne 28. 7. 2000 ( II. ÚS 327/2000 ) odmítnut pro neodstranění vad návrhu. V důsledku technické závady, jak soudce zpravodaj zjistil, však stěžovatelův řádný návrh ústavní stížnosti ze dne 20. 7. 2000 nebyl propojen s původním spisem. Soudce zpravodaj proto rozhodl, v zájmu spravedlivého procesu, že podání ze dne 20. 7. 2000 bude pokládáno za nový, samostatný, návrh ústavní stížnosti, protože stěžovatel nemůže nést následky vad stojících mimo něj a tak také s jeho podáním bylo v dalším postupu nakládáno.
Soudce zpravodaj však z podání stěžovatele zjistil, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 2 To 126/98, který byl stěžovateli doručen dne 24. 2. l999. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 26. 4. 1999. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. ledna 2001
JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu