Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky J. H., zastoupené Mgr. Tomášem Kubínem, advokátem se sídlem Loket, T. G. Masaryka 107/49, proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2012 sp. zn. 61 Co 280/2012 a Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. února 2012 sp. zn. 12 C 73/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše citovaných rozsudků, jimiž byla zamítnuta její žaloba na náhradu škody na zdraví, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se rozhodnutími soudů cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že dne 13. 2. 2010 utrpěla úraz na neošetřeném pozemku žalovaného, soud I. stupně však dospěl k závěru, dle něhož na jeho straně není naplněna odpovědnost za vzniklou škodu, žalobu proto zamítl a jí uložil povinnost nahradit mu náklady řízení. Proti rozsudku podala odvolání, Krajský soud v Plzni rozhodnutí však potvrdil. Podle jejího přesvědčení oba soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména se nevypořádaly se svědeckými výpověďmi osob slyšených ke stavu i způsobu ošetření pozemku, na němž upadla a přivodila si zlomeninu kotníku, a jejich závěr o nenaplnění podmínky objektivní odpovědnosti žalovaného dle zákona o provozu na pozemních komunikacích a ani podmínky odpovědnosti podle ustanovení občanského zákoníku znamená, že prakticky nelze volat majitele komunikace k odpovědnosti za škody, které na ní vzniknou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu a s poukazem na provedené důkazy, na znění § 26 a § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném v době úrazu žalobkyně, na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jeho rozhodnutí opodstatněně potvrdil, když pouze upravil výši nákladů přisouzených k náhradě žalovanému. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami vyčerpávajícím způsobem, a proto lze na obsah odůvodnění odkázat. Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže proto také na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud při ní postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, čl. 83 a čl. 90 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v § 132 občanského soudního řádu, a proto, jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí
sp. zn. III. ÚS 23/93
,
III. ÚS 216/95
a násl.) Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc, neboť obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu