Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. J. J., zastoupené Mgr. Josefem Pelechem, advokátem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 15 Co 332/2005-56 ze dne 20. 6. 2005 a proti usnesení Okresního soudu v Tachově č.j. 7 C 164/2004-41 ze dne 12. 5. 2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově č.j. 7 C 164/2004-30 ze dne 22. 2. 2005 byla zamítnuta její žaloba proti žalovaným o zaplacení částky 100.000 Kč. Proti tomuto rozsudku podala odvolání. Usnesením téhož soudu č.j. 7 C 164/2004-41 ze dne 12. 5. 2005 bylo řízení o odvolání zastaveno a usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 15 Co 332/2005-56 ze dne 20. 6. 2005 bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. Rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci dne 14. 4. 2005.
Stěžovatelka uvedla, že soudní poplatek z odvolání byl splatný s podáním odvolání a stěžovatelka ho ani na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nezaplatila, neboť "podáním ze dne 2. 5. 2005 sdělila, že poplatek za odvolání nezaplatí". Tomu předcházela její žádost - podaná spolu se žalobou - o osvobození od soudních poplatků a o přidělení zástupce z důvodu finanční tísně. Její žádosti nebylo vyhověno s odkazem na její majetek. Stěžovatelka je přesvědčena, že v jejím případě byly od počátku dány důvody osvobození od soudního poplatku, i když je pravda, že následně prohlásila, že osvobození nežádá.
Toto prohlášení však učinila až poté, kdy jí bylo sděleno, že má majetek a že tudíž podmínky osvobození údajně splněny nebyly. Stěžovatelka tvrdí, že její majetkové poměry měly být zkoumány v konkrétních souvislostech, s ohledem na její sociální poměry, zdravotní stav atd. Na tyto skutečnosti poukazovala od počátku řízení. Vzhledem k uvedené situaci nabyla negativní postoj k práci Okresního soudu v Tachově a nechtěla tedy následně platit ani další soudní poplatek. Podle jejího názoru tak postupem soudu I.
stupně i soudu odvolacího jí bylo zabráněno, aby se domohla svého práva u nezávislého a nestranného soudu, aby její opravný prostředek byl řádně projednán; to vše za situace, v níž žádný ze jmenovaných soudů neprověřil důvodnost skutečností vztahujících se k osvobození od soudních poplatků, eventuálně k ustanovení zástupce.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. Současně navrhla, aby odložil vykonatelnost rozsudku Okresního soudu č.j. 7 C 164/2004-30 ze dne 22. 2. 2005, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.
Proti rozsudku soudu I. stupně podala stěžovatelka odvolání, v němž navrhla, aby Krajský soud v Plzni napadený rozsudek zrušil. Usnesením č.j. 7 C 164/2004-38 ze dne 4. 4. 2005 vyzval soud I. stupně stěžovatelku k doplnění odvolání o náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř. (včetně zaplacení soudního poplatku z odvolání bez specifikace jeho výše). Následně pak ještě soud I. stupně usnesením č.j. 7 C 164/2004-39 ze dne 28. 4. 2005 vyzval znovu stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 4.000,- Kč ve stanovené lhůtě 7 dnů s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené výši a lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.
Stěžovatelka reagovala přípisem ze dne 29. 4. 2005, doručeným soudu dne 2. 5. 2005, v němž sdělila, že odvolání podle jejího názoru obsahuje všechny potřebné náležitosti. Dále sdělila, že soudní poplatek platit nehodlá. Uvedla, že se odvolala ke Krajskému soudu v Plzni, Okresní soud v Tachově již rozhodl, k němu se neodvolávala, takže neví, "proč chce tento soud mé odvolání ke Krajskému soudu v Plzni zastavit". Okresní soud v Tachově napadeným usnesením č.j. 7 C 164/2004-41 ze dne 12. 5. 2005 odvolací řízení zastavil s odůvodněním, že nebyl zaplacen soudní poplatek za odvolání, a to ani na výzvu soudu, i když tato povinnost přímo vyplývá ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích").
Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 20. 5. 2005.
Stěžovatelka pak podala přímo ke Krajskému soudu v Plzni odvolání, v němž namítala, že Okresní soud v Tachově řízení o jejím odvolání ihned zastavil. Dále tvrdila, že ji soud rozhodnutím ve věci samé poškodil, a proto nehodlá znovu platit za nedořešenou a nekvalitní práci Okresního soudu v Tachově. V odvolání pak podrobně popisovala situaci, která ji vedla k podání původní žaloby. Soudní poplatek spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení nezaplatila. Krajský soud v Plzni napadeným usnesením č.j. 15 Co 332/2005-56 ze dne 20. 6. 2005 usnesení soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, jestliže odvolací řízení ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastavil.
V předmětné věci jsou ústavní stížností napadnuta rozhodnutí, jimiž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Ústavní soud zde nemůže přisvědčit názoru stěžovatelky, že těmito rozhodnutími jí obecné soudy zabránily v uplatňování jejího práva a neposkytly ochranu jejímu právu. Soudní řízení je příslušnými zákonnými předpisy zpoplatněno a je povinností každého účastníka řízení soudní poplatek zaplatit, pokud konkrétní úkon není bezpoplatkový či pokud účastník není od povinnosti zaplatit soudní poplatek osvobozen.
Stěžovatelka - jak vyplývá z rekapitulace soudního spisu - původně o osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek požádala, avšak následně prohlásila, že osvobození nežádá a soudní poplatek z podané žaloby zaplatila. Po rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé využila své procesní právo a podala odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Zákon o soudních poplatcích však odvolání spojuje s další poplatkovou povinností, a to bez ohledu na skutečnost, že účastník řízení v prvním stupni nebyl úspěšný a domnívá se, že soud I.
stupně rozhodl nesprávně. Ze spisu jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka si byla vědoma povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání, avšak s ohledem na - podle jejího názoru - nedostatečnou práci soudu I. stupně soudní poplatek z odvolání podle svého výslovného vyjádření nehodlala zaplatit, byť byla o následcích nezaplacení soudního poplatku řádně poučena. Za tohoto stavu nelze dovozovat, že by bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se dovolává.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Stěžovatelka konečně žádala, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Tachově č.j. 7 C 164/2004-30 ze dne 22. 2. 2005. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, Ústavní soud se již dále tímto návrhem nezabýval.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. února 2006
František Duchoň v.r. předseda senátu