Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti společnosti Prague Prime Properties, s.r.o., sídlem Týnská 12/638, Praha 2, zast. JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2012, č.j. 26 Cdo 881/2012-157, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V dané věci je zcela zřejmé, že stěžovatelka napadá pouze usnesení Nejvyššího soudu (srov. petit ústavní stížnosti), kterým bylo odmítnuto její dovolání pro nepřípustnost, nenapadá rozsudky, jimiž bylo rozhodováno o meritu věci. Tímto postupem stěžovatelka vymezila Ústavnímu soudu předmět přezkumu, aniž by proti usnesení formulovala relevantní ústavně právní námitky; takovou není tvrzení, že se Nejvyšší soud nezabýval tím, že městský soud ignoroval jeho závazný právní názor a nevypořádal se s povahou právního úkonu žalované při opuštění bytu. Ústavní soud dodává, že na podobné situace pamatuje § 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě lze brojit ústavní stížností proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu poté, kdy bylo odmítnuto dovolání pro nepřípustnost (sc. jen z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu).
Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak tento soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. prosince 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu