Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Ludvíka Davida a Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti Jaroslava Zemana, zast. Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, sídlem Školská 38, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.9.2012, č.j. 9 Co 459/2012-92, a proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 27.10.2011, č.j. 11 C 135/2011-23, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a společnosti Krušnohorská poliklinika, s.r.o, sídlem Žižkova 151, Litvínov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Relevantní znění příslušného ustanovení Ústavy a Listiny, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 90 Ústavy
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen sodu rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 37 odst. 3 Listiny:
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelem namítaného porušení příslušných ustanovení Listiny a Ústavy, tj. ustanovení zaručujících spravedlivý proces, včetně rovnosti účastníků. K tomu Ústavní soud připomíná, že podle jeho konstantní judikatury dojde k porušení práva na soudní ochranu, příp. práva na spravedlivý proces, teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, či by bylo stěžovateli v pozici žalovaného odepřeno právo bránit se proti uplatněnému nároku (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Taková situace v posuzované věci evidentně nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno žádné takové stěžovatelovo právo. I kdyby Ústavní soud připustil, že stěžovatel neslyšel výzvu ke vstupu do jednací síně, pak bylo žádoucí, aby na tomto tvrzení setrval i v průběhu odvolacího řízení (budiž připomenuto, že ústního jednání před odvolacím soudem se osobně zúčastnil společně s kvalifikovaným právním zástupcem, bylo tedy na jeho zástupci, aby doporučoval stěžovateli volbu adekvátních právních prostředků).
Nicméně, odvolací soud kvalifikovaně hodnotil i meritum sporu a přijal závěr, že žaloba je důvodná. Z tohoto hlediska by případné kasační rozhodnutí znamenalo prodloužení sporu a oddálení konečného rozhodnutí. Z těchto důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 90 Ústavy.
Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak tento soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. z obsahu soudního spisu. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, zčásti odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. září 2013
Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu