Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a Jana Wintra o ústavní stížnosti K. N., zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Tománkem, advokátem, sídlem Pravdova 837/II, 377 01 Jindřichův Hradec, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2024 č. j. 5 To 246/2024-195 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. října 2024 č. j. 3 T 38/2024-186, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a J. U., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví citovaná usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") z důvodu tvrzeného rozporu s jeho základními právy podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel vystupoval jako poškozený v trestním řízení proti vedlejšímu účastníkovi. Trestní řízení bylo podmíněně zastaveno. Stěžovatel byl v řízení zastoupen zmocněncem.
3. Napadeným usnesením městského soudu byla stěžovateli přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za právní pomoc ve výši 20 251 Kč; ve zbytku jeho návrh na náhradu nákladů zmocněnce byl zamítnut. Stěžovatel, resp. jeho zmocněnec vyúčtoval sedm úkonů právní služby v hodnotě ? 10 260 Kč, celkově ve výši 71 820 Kč; režijní paušál v celkové výši 2 100 Kč; cestovné v celkové výši 8 692 Kč; náhradu za promeškaný čas v celkové výši 4 000 Kč. Městský soud však za účelných považoval pouze šest úkonů právní služby, přičemž s ohledem na skutkové okolnosti věci považoval za přiměřené ohodnotit je částkou 1 500 Kč za každý z nich, celkově teda částkou 9 000 Kč. Dále stěžovateli přiznal na náhradě nákladů částku 1 800 Kč za šest režijních paušálů, částku 6 450,50 Kč na cestovném a částku 3 000 Kč za promeškaný čas.
4. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal dne 1. 11. 2024 blanketní stížnost, kterou se zavázal odůvodnit ve lhůtě dvou týdnů. Odůvodnění blanketní stížnosti doplnil až dne 22. 11. 2024. V odůvodnění, které čítalo necelou jednu stranu textu, pouze stručně zrekapituloval průběh řízení; uvedl, že za tarifní hodnotu sporu neměla být považována částka 10 000 Kč, nýbrž částka 58 302 Kč (výše škody, které byla obviněným posléze v průběhu trestního řízení zčásti nahrazena); a vypočetl takto určenou výši nákladů řízení.
5. Krajský soud rozhodl dne 27. 11. 2024, přičemž napadeným usnesením stěžovatelovu stížnost zamítl. V naraci uvedl, že stěžovatel podal pouze blanketní stížnost, kterou se zavázal odůvodnit do dvou týdnů, což však do dne rozhodnutí krajského soudu neučinil. Následně věcně přezkoumal rozhodnutí městského soudu. Za správný považoval jak závěr městského soudu, že účelná byla pouze část úkonů právní služby, tak závěr, že odměna za jeden úkon právní služby má být stanovena ve výši 1 500 Kč podle § 10 odst. 5 ve spojení s § 10 odst. 2 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V této souvislosti poukázal na to, že trestní stíhání vedlejšího účastníka bylo podmíněně zastaveno, jakož i na to, že stěžovateli nebyla v trestním řízení přiznána žádná náhrada újmy, pročež odměnu z jeden úkon právní služby nelze počítat z vyšší částky, jak stěžovatel požadoval. Dále se krajský soud zabýval také výší náhrady hotových výdajů, cestového a náhrady za ztracený čas.
6. Stěžovatel namítá, že městský a krajský soud porušily jeho práva podle čl. 36 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny. Mělo k tomu dojít v důsledku toho, že městský soud nezaslal jeho odůvodnění blanketní stížnosti krajskému soudu, pročež ten k němu následně nepřihlédl. V této souvislosti poukazuje na nález sp. zn. III. ÚS 2196/23 ze dne 8. 2. 2024.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario)
8. Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze v případě, kdy je rozhodovací činnost soudů stižena vadami, jež ve svém důsledku porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, lze uvažovat o jeho zásahu (nález sp. zn. III. ÚS 3047/23 ze dne 9. 1. 2024, bod 11).
9. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že nyní posuzovaná ústavní stížnost je mimořádně stručná a neobsahuje takřka žádnou, natož ústavněprávní, argumentaci. Stěžovatel pouze ve stručnosti rekapituluje průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí a bez dalšího uvádí, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s jeho právy podle čl. 36 Listiny.
10. Stěžovateli je nutno přisvědčit v tom, že krajský soud vadně nepřihlédl k doplnění odůvodnění jeho blanketní stížnosti (patrně z toho důvodu, že městský soud mu uvedené vyjádření opomněl přeposlat), čímž bezpochyby porušil jeho procesní práva, především právo na rovnost zbraní. Ne každé procesní pochybení soudu je však důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu. Ústavní soud se proto zabýval otázkou, zda tento zásah do procesních práv stěžovatele představuje dostatečný důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí krajského soudu. Dospěl k závěru, že nikoli.
11. Zaprvé, krajský soud rozhodnutí městského soudu věcně přezkoumal a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Zadruhé, stěžovatelovo opomenuté doplnění odůvodnění bylo mimořádně stručné a čítalo necelou jednu stranu textu. Stěžovatel v něm pouze stručně zrekapituloval průběh řízení; uvedl, že tarifní hodnota sporu měla být určena v jiné výši; a vypočetl podle ní určenou výši nákladů řízení. Nenacházely se v něm tudíž žádné další argumenty nebo skutečnosti, jimiž se krajský soud - i bez jejich znalosti - v napadeném rozhodnutí alespoň fakticky nezabýval.
Zatřetí, s ohledem na nosné důvody napadeného rozhodnutí krajského soudu [zejm. na to, že z důvodu, že stěžovateli nebyla a ani nemohla být v trestním řízení přiznána náhrada újmy, bylo nutno určit tarifní hodnotu sporu a potažmo základ pro výpočet výše odměny za jeden úkon právní služby podle § 10 odst. 5 ve spojení s § 10 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, tj. ve výši 10 000 Kč] je podle Ústavního soudu víc než pravděpodobné, že krajský soud by rozhodl stejně, i kdyby stěžovatelovo doplnění odůvodnění stížnosti obdržel (a to rovněž s ohledem na revizní princip přezkumu v případě podání stížnosti).
Začtvrté, pozornosti Ústavního soudu neuniklo ani to, že stěžovatel se ve své blanketní stížnosti ze dne 1. 11. 2024 sám zavázal, že ji doplní ve lhůtě dvou týdnů, avšak učinil tak až po třech týdnech, konkrétně dne 22. 11. 2024. I tento faktor tak mohl přispět k tomu, že obecné soudy jeho doplnění přehlédly, resp. prvostupňový soud jej (včas) nedoručil stížnostnímu soudu. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že porušení stěžovatelových procesních práv nedosáhlo takové intenzity, aby vyžadovalo kasaci napadeného rozhodnutí krajského soudu.
12. Co se týče stěžovatelova odkazu na nález sp. zn. III. ÚS 2196/23 , není zcela přiléhavý. V citované věci spočívalo pochybení obecných soudů v tom, že rozhodly o stěžovatelčině (blanketní) stížnosti dřív, než uplynula lhůta, v níž se stěžovatelka zavázala doplnit její odůvodnění, a to aniž by ji vyzvaly k doplnění odůvodnění v kratší lhůtě. To ovšem není nyní posuzovaný případ. Naopak, v nyní posuzované věci obecné soudy zcela nepochybně rozhodly až poté, co uplynula lhůta, v níž se stěžovatel sám zavázal doplnit odůvodnění své (blanketní) stížnosti; jejich pochybení spočívalo spíše v tom, že jeho podání přehlédly.
13. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu