Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Valcová, zastoupené JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem se sídlem náměstí Svobody 87/18, Brno, proti postupu Městského soudu v Brně spočívajícího v připojení doložky právní moci a vykonatelnosti dne 12. srpna 2024 na usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. června 2011 č. j. 66 E 266/2010-54, proti připojení doložky právní moci a vykonatelnosti dne 12. srpna 2024 na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012 č. j. 17 Co 248/2011-64, a proti sdělení Městského soudu v Brně k žádosti o opravu doložek právní moci a vykonatelnosti ze dne 4. prosince 2024 sp. zn. 66 E 266/2010, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského soudu v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy porušily základní práva stěžovatelky (pře)vyznačením doložky právní moci.
2. Stěžovatelka byla v době řízení před obecnými soudy manželkou povinného v původním vykonávacím řízení. Usnesením ze dne 2. 6. 2011 č. j. 66 E 266/2010-54 Městský soud v Brně nevyhověl oprávněné a nezřídil soudcovské zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti stěžovatelky. Shledal, že tento podíl nespadá do společného jmění manželů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 2. 2012 č. j. 17 Co 248/2011-64 změnil usnesení městského soudu tak, že zřídil soudcovské zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu stěžovatelky.
3. Dne 13. 3. 2024 doručil Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město stěžovatelce oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí. V něm stěžovatelce sdělil, že doplnil k předmětnému spoluvlastnickému podílu zápis soudcovského zástavního práva. Z oznámení vyplynulo, že k zápisu soudcovského zástavního práva mělo údajně dojít již v roce 2012, avšak z důvodu zřejmého omylu při vedení katastru k tomuto zápisu dosud nedošlo.
4. V reakci na tuto skutečnost podala stěžovatelka dne 2. 5. 2024 k Městskému soudu v Brně žalobu na určení neexistence předmětného soudcovského zástavního práva. Vznesla v ní mimo jiné námitku promlčení tohoto zástavního práva. Stěžovatelka tak učinila zejména s ohledem na skutečnost, že na usnesení krajského soudu byla připojena doložka právní moci ze dne 18. 4. 2012, dle níž toto usnesení mělo nabýt právní moci dne 16. 4. 2012. To by znamenalo, že by k promlčení soudcovského zástavního práva došlo dne 16. 4. 2022.
5. Městský soud v Brně dne 5. 8. 2024 doručil stěžovatelce výše označené usnesení krajského soudu ze dne 29. 2. 2012. Následně bylo dne 4. 11. 2024 stěžovatelce doručeno výše označené usnesení městského soudu ze dne 2. 6. 2011s nově připojenou doložkou právní moci ze dne 12. 8. 2024 a usnesení krajského soudu s nově připojenou doložkou právní moci ze dne 12. 8. 2024. Městský soud doručil stěžovatelce dne 19. 8. 2024 přípis, v němž jí sdělil, že z důvodu chybného doručení byla původní doložka právní moci zrušena dne 31. 7. 2024.
6. Stěžovatelka zaslala městskému soudu žádost o opravu doložky právní moci a vykonatelnosti, protože se podle ní jednalo o zjevnou nesprávnost (§ 164 občanského soudního řádu). Městský soud reagoval přípisem ze dne 4. 12. 2024 sp. zn. 66 E 266/2010. Stěžovatelce sdělil, že není důvod k vydání opravného usnesení.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že městský soud pochybil, když zrušil původní doložku právní moci a vyznačil nově právní moc usnesení. Tím posunul okamžik nabytí právní moci krajského soudu o více než 12 let (ze dne 16. 4. 2012 na den 5. 8. 2024). Porušil tím její právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), princip právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a zásadu procesní rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). V petitu proto navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že zrušením doložek právní moci a připojením nových doložek a sdělením k žádosti o opravu zjevné nesprávnosti porušil městský soud její práva. Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud zrušil doložky právní moci ze dne 12. 8. 2024 na obou usneseních.
8. Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. K tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu.
9. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné.
10. Postup soudů, které po dobu více než dvanáct let nedoručily stěžovatelce rozhodnutí o zřízení soudcovského zástavního práva k jejímu spoluvlastnickému podílu na nemovitosti, se jeví jako nestandardní. Rovněž se jeví jako účelové následné doručení těchto usnesení stěžovatelce krátce poté, co podala žalobu na určení neexistence předmětného zástavního práva. Ústavní soud je ovšem vázán petitem návrhu, z něhož jasně plyne, že stěžovatelka napadá samotné vyznačení doložky právní moci.
11. Jak Ústavní soud vyložil ve své judikatuře, doložka právní moci není právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy, ale je toliko úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí právní moci. Normativní povahu má pouze samotná právní moc rozhodnutí, která nastane nezávisle na vůli soudu či účastníků řízení v okamžiku, kdy jsou splněny zákonné podmínky [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 456/97 ze dne 2. 4. 1998 (N 43/10 SbNU 289), shodně usnesení sp. zn. IV. ÚS 3128/17 ze dne 27. 2. 2018]. Stěžovatelka svou ústavní stížností brojí proti postupu městského soudu, který podle jejího názoru nesprávně vyznačil doložku právní moci. Avšak vzhledem k popsané povaze doložky právní moci (a vykonatelnosti), která není právní skutečností a nemá vliv na nabytí právní moci ani vykonatelnosti, nedosahují námitky stěžovatelky ústavněprávní roviny.
12. Pokud stěžovatelka v petitu svého návrhu navrhuje, aby Ústavní soud zrušil doložku právní moci, očekává ve skutečnosti, že vykoná procesní úkon místo obecného soudu a s použitím kompetencí obecného soudu. K takovému rozhodnutí není Ústavní soud podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu příslušný. Ústavní soud současně dodává, že projednávaný návrh včetně jeho petitu tak, jak jej stěžovatelka vymezila, není neúplný, nesrozumitelný či neurčitý. K odstranění vad petitu tedy nebylo možné stěžovatelku vyzvat (srov. ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovení § 43 odst. 1 občanského soudního řádu)
13. Nad rámec výše uvedeného nutno poznamenat, že z § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákonná úprava stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Chybné či nesprávné vyznačení doložky právní moci představuje nesprávný úřední postup, který může zakládat odpovědnost státu za vzniklou škodu [§ 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. Stěžovatelka podala žalobu na určení neexistence soudcovského zástavního práva a řízení o ní nyní (podle všeho) stále probíhá.
Z uvedeného je patrno, že i kdyby stěžovatelka formulovala petit jinak, neuspěla by, protože ještě nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval.
14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný (§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. září 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka