Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl 23. srpna 2004 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci stěžovatele A. Z., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 5 Ads 41/2003, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se podáním ze dne 5. 8. 2004 domáhá nápravy stavu, který byl založen shora uvedeným rozhodnutím. Jeho podání nesplňuje formální náležitosti kladené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") na ústavní stížnost. Ústavní soud však přesto nepřikročil k odstraňování nedostatků tohoto podání, neboť ústavní stížnost, jak z kopie shora uvedeného přiloženého rozhodnutí, vyplývá, je nepřípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním efektivně nevyčerpal prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Stěžovatel měl k dispozici opravný prostředek proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, č. j. 33 Ca 240/2002-20, v podobě kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Proti tomuto rozsudku sice stěžovatel protestoval písemností adresovanou Krajskému soudu v Brně a žádal nové projednání věci, avšak jeho písemnost nebyla podepsána a nesplňovala i další náležitosti kladené soudním řádem správním na kasační stížnost. Proto byl stěžovatel řádně krajským soudem vyzván, aby chybějící náležitosti kasační stížnosti ve stanovené lhůtě doplnil a byl poučen o tom, že nebude-li doplnění ve stanovené lhůtě učiněno, bude jeho kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatel však zůstal zcela nečinný a proto byl posléze shora uvedeným rozhodnutím rozhodnuto o odmítnutí kasační stížnosti. Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel přes výslovné poučení účinně kasační stížnost nepodal a tím se zbavil možnosti projednání své věci i v rámci řízení o ústavní stížnosti, neboť v tomto řízení je možno projednat jen ty věci, v nichž stěžovatelé účinně vyčerpali všechny možnosti k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ze zákona o Ústavním soudu totiž vyplývá, že procesními prostředky k ochraně práva je nutno rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Pokud tedy stěžovatel podal kasační stížnost způsobem, který odporuje zákonu a přes výslovné poučení o následcích ji předepsaným způsobem ve stanovené lhůtě nedoplnil, zapříčinil stav, kdy jeho kasační stížnost musela být odmítnuta. Takové neefektivní vyčerpání opravného prostředku je v důsledku totožné s nepodáním opravného prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatelky poskytuje, a proto Ústavní soud musel takové podání odmítnout. Za tohoto stavu považoval Ústavní soud za nadbytečné vyzývat stěžovatele k odstranění vad jeho podání, neboť ani opravené podání by nemohlo být Ústavním soudem meritorně projednáno.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], aniž by se mohl jakkoli zabývat věcnou stránkou stížnosti. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23.