K nečinnosti soudu a k průtahům v soudním řízení jako jinému zásahu orgánu veřejné moci
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky
rozhodl ve věci ústavnístížnosti stěžovatelů M. Č. a spol. proti jinému zásahu Okresníhosoudu v Ústí nad Labem do ústavně zaručených základních práv a svobod, ve věci sp. zn. 15 C 246/93, t a k t o :
Ústavní soud České republiky u k l á d á
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby nepokračoval v průtazích vevěci, vedené u něj pod spisovou značkou 15 C 246/93, a abyneprodleně v této věci jednal.
Odůvodnění:
zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základníchpráv a svobod. Domáhají se proto vydání nálezu, jímž bude nařízeno Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nařídit jednání ve věcinavrhovatelů, vedené pod sp. zn. 15 C 246/93. Svou podstatou se tedy jedná o ústavní stížnost podanou proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno ústavně zaručené základní právo. V ústavní stížnosti tvrdí navrhovatelé, že byli nájemníky bytů v Ústí nad Labem - Předlicích do 24. 2. 1993. Majitelem předmětných bytů je městská část Ústí nad Labem 1 - město, zastoupená Obvodním úřadem v Ústí nad Labem 1. Dne 24. 2. 1993 vtrhla do bytů navrhovatelů Městská policie města Ústí nad Labem, která za asistence zaměstnanců bytového odboru Obvodního úřadu v Ústí nad Labem vyklidila předmětné byty tak, že věci a zařízení vynesla na ulici, a nájemce a členy jejich domácnosti přinutila byty opustit. Současně jim byly odebrány dekrety na byty. Nájemcům byly zakoupeny jízdenky na Slovensko, stejně jako nákladní prostor pro jejich bytové zařízení, a za asistence policie byli naloženi o vlaku, který je odvezl na Slovensko.Obodní úřad v Ústí nad Labem zdůvodnil své jednání tím, že avrhovatelé projevili přání byty vyklidit. Přitom bylo v rámci
svémocného odsunu navrhovatelů uvažováno, že jim jako slovenským bčanům na Slovensku měly být poskytnuty byty, což se nestalo. becní úřad v Ch.J. odmítl navrhovatele na území Slovenska řijmout s tím, že se pravděpodobně jedná o české občany. avrhovatelé proto rozprodali svůj majetek a vrátili se zpět do stí nad Labem. Protože jim nebylo umožněno bydlení v jejich ůvodních bytech, podali žalobu k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem a určení, že jsou nájemníky bytů v Ústí nad Labem- -Předlicích, že žalovaný je povinen umožnit jim přístup do jejich bytů vydat jim smlouvy o nájmu. Současně byl v žalobě podán návrh na ředběžné opatření k umožnění přístupu a užívání bytů v třídenní hůtě od vydání předběžného opatření. Žalovaným byl označen bvodní úřad v Ústí nad Labem 1. Žaloba byla podána u Okresního oudu v Ústí nad Labem dne 21. 5. 1993. V důsledku chybného zápisu byla samostatně zaevidována žaloba a určení, že nájemní vztah trvá, pod sp. zn. 15 C 246/93, samostatně návrh na vydání předběžného opatření, pod sp. zn. 15 243/93. V obou případech však až do doby podání ústavní tížnosti neučinil Okresní soud v Ústí nad Labem žádné kroky. Dne . 1. 1996 pak rozhodl ve věci předběžného opatření, a to tak, že snesením, sp. zn. 15 C 243/93, z 9. 1. 1996, řízení zastavil. ůvodem bylo nesplnění procesní podmínky řízení na straně alovaného, a to způsobilosti být účastníkem řízení, neboť městská ást Ústí nad abem (Obvodní úřad v Ústí nad Labem 1) není ve myslu zákona o obcích způsobilá být účastníkem řízení podle § 19 . s. ř. V odvolacím řízení pak bylo prvostupňové rozhodnutí otvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 10 o 125/96, ze dne 28. 2. 1996. Přes urgence ze strany právní zástupkyně navrhovatelů ve věci 15 C 246/93, tedy ve věci určovací žaloby, nebylo dosud jednáno.
Z přípisů Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 1996 a 26. 4. 1996 je zřejmé, že tento soud si je vědom průtahů v řízení. Konstatuje vadnost postupu při evidování věci do dvou spisů místo do spisu jediného. Současně uvádí, že dosud nebylo ve věci určovací žaloby nařízeno jednání, a že tedy prokazatelně průtahy vznikly. Zdůvodňuje situaci nedostatkem soudců a v důsledku toho nadměrným pracovním přetížením soudkyně, která věc vyřizuje. V závěru uvádí, že ve věci bude učiněna výzva k úhradě soudního poplatku a k odstranění vad podání z hlediska označení žalovaného. Vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti ponechává zcela na vlastním uvážení Ústavního soudu.
V případě této ústavní stížnosti jde tudíž o prokázaný jiný zásah do ústavně garantovaného práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, proto Ústavní soud ČR rozhodl, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republikyse nelze odvolat.
V Brně 5. listopadu 1996