Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Břeclav, právně nezastoupeného, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 22 Nc 303/2019-22 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2020, č. j. 22 Nc 303/2019-6, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno ručně psané podání stěžovatele, označené jako "STÍŽNOST K ÚSTAVNÍMU SOUDU NA O.S. A K.S. ÚSTÍ N. LABEM". V návrhu stěžovatel uvádí, že se rozvedl s manželkou a měli ve společném jmění značné majetky, přičemž on jich byl bývalou ženou zbaven a nyní požaduje finanční narovnání. Přestože u Okresního soudu v Ústí nad Labem již všechny skutečnosti pravdivě a spravedlivě vylíčil a žádal o zproštění poplatků za soud i přidělení advokáta, nebylo mu vyhověno. Soudce stěžovatel obviňuje z podjatosti a záměrného poškozování jeho osoby, což se podepisuje na jeho zdraví.
2. Uvedené podání stěžovatele v mnoha parametrech nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); mj. stěžovatel není právně zastoupen či není zřejmé, čeho se (s přihlédnutím k příslušnosti Ústavního soudu) domáhá (srov. podmínky zahájení řízení v § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) - v záhlaví citovaná usnesení jsou označena pouze jako důkazy a chybí jakákoliv ústavněprávní argumentace. Popravdě za jedinou "výzvu" vůči Ústavnímu soudu, kterou stěžovatel v jednostránkovém textu návrhu uvedl, lze považovat větu "VELICE VÁM DĚKUJI ZA TO, ŽE MI POMÁHÁTE K PŘIJMUTÍ STÍŽNOSTI".
3. Ústavní soud si je vědom, že má dle zákona o Ústavním soudu vyzvat stěžovatele k odstranění vad návrhu. Přesto se tak rozhodl neučinit. Za odstranitelnou vadu lze považovat chybějící právní zastoupení - jelikož ale již stěžovatel před Ústavním soudem jako účastník vystupoval (srov. usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 1478/17 ), dané podmínky si musel být vědom. Hlavním důvodem pro nepřikročení k výzvě nicméně je skutečnost, že ostatní vady návrhu by nebylo možné odstranit ani s pomocí advokáta.
Citovaná usnesení nalézacího soudu (za předpokladu, že by stěžovatel požadoval jejich zrušení) totiž pouze reagují na předchozí nejasná podání stěžovatele a vyzývají jej právě k tomu, aby je obsahově náležitě upravil, tj. odstranil vady daných podání. Ústavní soud tedy v podstatě jedná v zájmu stěžovatele, výzva k odstranění vad jeho "ústavní stížnosti" by byla čistě formálního charakteru a zbytečně by stěžovatele zatížila. Stěžovateli místo toho je třeba doporučit, aby úsilí bránit svá tvrzená práva směřoval procesně řádným způsobem k obecným soudům.
4. Ústavní soud se z uvedených důvodů uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh soudcem zpravodajem odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. dubna 2021
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj