Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl 23. srpna 2004 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci stěžovatele V. Š., zastoupeného Mgr. Š. Z., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v průtazích v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10, sp. zn. 5 C 54/92,
t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se ústavní stížností došlou Ústavnímu soudu 17. 8. 2004 domáhá, aby Ústavní soud po provedeném řízení vyslovil porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 11 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a aby uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené před ním pod sp. zn. 5 C 54/92.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpala prostředky, které zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
Stěžovatel má totiž k dispozici procesní prostředek, který zákon označuje jako návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, o němž je vedeno řízení před obecnými soudy. Zákonem č. 192/2003 Sb., kterým se mimo jiné mění i zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, byl s účinností od 1. 7. 2004 zaveden do českého právního řádu shora uvedený procesní prostředek, který má vést k odstranění průtahů v řízení před obecnými soudy, a to rozhodnutím v rámci soustavy obecných soudů samých. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tento nový procesní prostředek k ochraně svého práva na spravedlivý proces chápaný v jeho časové dimenzi využil, a proto je třeba nyní podávanou ústavní stížnost chápat jako podání předčasné. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona), aniž by se mohl jakkoliv zabývat věcnou stránkou stížnosti.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2004
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj