Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů o návrhu stěžovatelky Mgr. J. M., na zrušení nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, t a k t o : Návrh na zrušení nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Podáním ze dne 1. 9. 2004 navrhovala stěžovatelka zrušení nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004. Citovaným nařízením stát zasáhl protiústavně - podle názoru stěžovatelky - do základního práva podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně porušil i ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny. Vzhledem k tomu, že nesplněním svého vládního prohlášení zasáhla vláda do ústavních práv značného počtu osob, domnívá se stěžovatelka, že její stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy, a proto žádá Ústavní soud, aby její přijetí ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neodmítl.
Podle ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu je oprávněn podat návrh na zrušení jiného právního předpisu (nařízení vlády) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 citovaného zákona. Ústavní stížnost je - ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu - oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Návrh na zrušení jiného právního předpisu - ve smyslu § 74 citovaného zákona - pak může být podán spolu s ústavní stížností, jestliže jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.
Podmínky podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu stanovené v ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) a v § 74 zákona o Ústavním soudu však v předmětné věci nejsou splněny, protože předmětem podání stěžovatelky je přímo návrh na zrušení jiného právního předpisu - nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004. Ani o jiná ustanovení Ústavy či zákona o Ústavním soudu nelze opřít oprávnění stěžovatelky - fyzické osoby podat návrh na zrušení jiného právního předpisu. Z uvedeného vyplývá, že návrh na zrušení jiného právního předpisu je podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu podán někým zjevně neoprávněným. Proto Ústavní soud tento návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona odmítl.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. září 2004
JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu