Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele K. N., zastoupeného Mgr. R. K., advokátem, proti zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Stěžovatel svým návrhem ústavní stížnosti ze dne 5. 9. 2001 napadá jednání, resp. nečinnost, Okresního soudu v Hodoníně ve věci výkonu rozhodnutí. Tuto nečinnost považuje za porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zakázal dotčenému soudu další průtahy v řízení a přikázal mu, aby "provedl úkony směřující k soupisu věcí movitých vedlejšího účastníka, jakož i k zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků řízení, k čestnému plnění povinností".
Soudce zpravodaj před meritorním projednáváním posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V daném případě stěžovatel napadá nečinnost, resp. průtahy, v soudním řízení. Podle ustanovení § 6 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, je možné podávat stížnosti na průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti v řízení před soudem. Podrobnosti postupu pak stanoví § 26 a násl. zákona ČNR č. 436/1991 Sb. Ačkoliv stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdí, že jeho podání, adresované předsedovi Okresního soudu, ze dne 19. 7. 2001 bylo motivováno snahou odstranit průtahy v řízení, z jeho obsahu, ani z obsahu podání ze dne 13. 8. 2001 ("žádost o vysvětlení", jak podání sám charakterizuje stěžovatel), nevyplývá, že by stěžovatel explicitně namítal průtahy v soudním řízení. Předseda Okresního soudu se proto podáními zabýval toliko v rozsahu v něm obsažených připomínek.
K (vedlejší) námitce, týkající se odmítnutí podnětu k výzvě správního orgánu k odejmutí cestovního dokladu vedlejšího účastníka, Ústavní soud pro úplnost uvádí, že v souladu se zásadou minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů zpravidla nevstupuje do neskončených právních řízení (s výjimkou námitky průtahů), resp. nezkoumá ústavnost jednotlivých úkonů obecných soudů v průběhu řízení.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepodal stížnost na průtahy v soudním řízení (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 355/97 , publikované pod č. 16, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9). Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu