Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Pavla Johna, zastoupeného JUDr. Otto Hradilem, advokátem, sídlem Olomoucká 226, Uničov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2725/2023-434 ze dne 13. prosince 2023, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 418/2022-372 ze dne 19. prosince 2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 44 C 26/2017-358 ze dne 7. listopadu 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal dne 3. května 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") proti vedlejší účastnici žalobu o zaplacení částky ve výši 2 139 256 Kč jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Podle tehdy účinného znění zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byla řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem osvobozena od soudního poplatku [§ 11 odst. 1 písm. n)].
2. Obvodní soud žalobu rozsudkem č. j. 44 C 26/2017-192 ze dne 10. ledna 2020 zamítl a Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ke stěžovatelovu odvolání rozsudek obvodního soudu potvrdil rozsudkem č. j. 91 Co 229/2020-257 ze dne 9. června 2021.
3. Rozsudek městského soudu stěžovatel napadl dovoláním. Obvodní soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč [položka 23 bod 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků]. Ten stěžovatel přes poučení o následcích nezaplatil a obvodní soud proto dovolací řízení usnesením č. j. 44 C 26/2017-322 ze dne 15. červena 2022 zastavil. K odvolání stěžovatele usnesení obvodního soudu městský soud potvrdil usnesením č. j. 91 Co 242/2022-334 ze dne 21. července 2022.
4. Usnesení městského soudu stěžovatel napadl (v pořadí druhým) dovoláním. Obvodní soud stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku i za toto dovolání, a to ve výši 4 000 Kč [položka 23 bod 2 Sazebníku soudních poplatků]. Stěžovatel jej nezaplatil. Napadeným usnesením tak obvodní soud řízení i o tomto druhém dovolání pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. K odvolání stěžovatele bylo toto usnesení potvrzeno napadeným usnesením městského soudu.
5. Napadené usnesení městského soudu stěžovatel opět napadl dovoláním, v pořadí již třetím. K výzvě obvodního soudu stěžovatel za toto dovolání soudní poplatek (4 000 Kč) zaplatil. Nejvyšší soud poté stěžovatelovo (třetí) dovolání napadeným usnesením odmítl z důvodu, že jím předložená právní otázka nezaložila přípustnost dovolání.
6. Stěžovatel je přesvědčen, že neměl povinnost zaplatit soudní poplatek za žádné z podaných dovolání. Jeho argumentace, kterou uplatnil již v řízení před obecnými soudy (a byla i předmětem právní otázky předložené Nejvyššímu soudu) je založena na výkladu přechodného ustanovení čl. VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "novela"). Podle tohoto ustanovení se na řízení zahájená před účinností novely (tj. přede dnem 30. září 2017) použije zákon o soudních poplatcích v dosavadním znění, takže i nadále pro ně platí osvobození podle § 11 odst. 1 písm. n) zákona o soudních poplatcích.
7. Podle stěžovatele je třeba při interpretaci přechodného ustanovení vycházet z toho, že řízení o odvolání a o dovolání jsou součástí řízení o žalobě, takže pokud ve své věci podal žalobu před účinností novely, mají být od soudního poplatku osvobozena i řízení o odvolání a dovolání, ač tyto opravné prostředky byly podány po účinnosti novely. Odkaz Nejvyššího soudu na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1415/18 ze dne 23. dubna 2019 je podle stěžovatele nepřípadný, neboť se zabýval situací, v níž byla žaloba podána až za účinnosti novelizované úpravy.
8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
9. Ústavní soud k předejití nedorozumění předznamenává, že stěžovatel podal v posuzované věci i odvolání až po dni 29. září 2017, tedy již za účinnosti novely, ale soudní poplatek za odvolání přesto neplatil. Mohlo by se na základě toho zdát, že obecné soudy ve stěžovatelově věci vykládaly přechodné ustanovení nejednotně. Tak tomu ale není. Ve vztahu k odvolání se totiž uplatnily závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezové judikatuře (srov. zejména nálezy sp. zn. I. ÚS 3668/18 ze dne 26. června 2019 a sp. zn. III. ÚS 177/19 ze dne 30. července 2020), podle kterých se za odvolání ve věcech, které byly vyjmenovány v novelou zrušeném § 11 odst. 1 písm. n) zákona o soudních poplatcích nadále neplatí, a to ani v (odvolacích) řízeních zahájených po účinnosti novely. Tím, že stěžovatel žalobu podal před účinností novely, mohl tak po něm být požadován poplatek až v souvislosti s (prvním) dovoláním proti rozsudku městského soudu.
10. Stěžovateli lze přisvědčit, že nález sp. zn. I. ÚS 1415/18 se týkal odlišné procesní situace (řízení o žalobě bylo zahájeno po účinnosti novely a - Ústavní soud dodává s odkazem na předchozí bod - šlo tam o poplatek do odvolání), totéž ale nelze říci o ostatních rozhodnutích, na která odkázal Nejvyšší soud v napadeném usnesení. Nález sp. zn. IV. ÚS 3283/18 ze dne 21. května 2019, usnesení sp. zn. I. ÚS 675/19 ze dne 13. srpna 2019 i sp. zn. II. ÚS 33/19 ze dne 14. ledna 2020 se zabývaly řízeními, v nichž byla žaloba podána ještě před účinností novely.
11. Výklad, že řízením, na něž myslelo přechodné ustanovení, jehož se stěžovatel dovolává, je myšleno řízení v jednom stupni, a odvolací řízení a dovolací řízení jsou pro účely poplatkové povinnosti řízeními samostatnými, je výkladem, jenž je ústavně konformním a byl opakovaně aprobován Ústavním soudem.
12. Stěžovateli vznikla poplatková povinnost podáním (každého z) dovolání. Stěžovatel soudní poplatky spolu s prvními dvěma dovoláními nezaplatil a nezaplatil je ani v dodatečné lhůtě na výzvu obvodního soudu s poučením o následcích. Zastavil-li pak obvodní soud dovolací řízení, postupoval (v obou případech) v souladu se zákonem. Ústavní soud v takovém postupu neshledává zásah do práv stěžovatele ani v ústavní rovině.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Ze shora uvedených důvodů nezjistil porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl tak k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu