Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem, se sídlem Bubenská 47/113, 170 00 Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 1 T 128/2009, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010, sp. zn. 7 To 161/2010, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel má za to, že jeho jednání není možné podřadit pod příslušnou trestněprávní skutkovou podstatu. Celá situace, kdy byly omylem zaslány peníze z účtu poškozené na účet stěžovatelův, respektive jeho nyní již bývalé společnosti Atlant Praha s.r.o., představuje toliko bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Došlo tedy k porušení jeho základních práv chráněných čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížností napadená rozhodnutí navrhuje zrušit.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne.
Z dat napadených rozhodnutí a zejména pak z k ústavní stížnosti přiloženého rozhodnutí Nejvyššího soudu oproti nim podanému dovolání, které bylo odmítnuto jako opožděně podané, vyplývá, že ústavní stížnost musí být Ústavním soudem odmítnuta jako opožděná. Z formulace petitu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel považuje za poslední procesní prostředek ve smyslu citované právní úpravy rozsudek městského soudu. Jak však uvedl Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí, stěžovatel rozsudek městského soudu převzal, což ani nijak v ústavní stížnosti nepopírá, již dne 23. 6. 2010.
Ústavní soud ještě zvažoval, zda stěžovatel nechtěl svojí ústavní stížností, navzdory znění jejího petitu, napadnout i navazující rozhodnutí soudu dovolacího, proto aby odmítnutí ústavní stížnosti v tomto smyslu nebylo přílišným formalismem. I v případě napadení rozhodnutí dovolacího soudu by se však Ústavní soud nemohl stěžovatelovými námitkami zabývat, neboť podáním opožděného opravného prostředku k prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti proti jí napadeným rozhodnutím nedochází. Věnovat by se eventuálně mohl pouze případným námitkám proti samotnému posouzení včasnosti podaného dovolání Nejvyšším soudem, což však stěžovatel žádné neuplatnil.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. dubna 2011
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj