Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Pardubice, tř. Míru 66, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 4. 2006, čj. 22 Co 29/2006 - 31, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), bylo porušeno také ustanovení čl. 90 Ústavy ČR o soudní ochraně. Krajský soud založil, podle stěžovatele, odůvodnění svého rozhodnutí pouze na nepravdivém a neprokázaném tvrzení žalovaného, zcela pominul listiny předložené stěžovatelem.
sp. zn. I. ÚS 653/03 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 69, str. 189). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé.
Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl.
36 odst. 1 Listiny.
Stěžovatel ve své stručné ústavní stížnosti tvrdí, aniž by své argumenty blíže a konkrétně rozvedl, že krajský soud postupoval svévolně, když opomenul stěžovatelem předložené listinné důkazy. Jak ovšem vyplývá z napadeného rozhodnutí, krajský soud zcela srozumitelně a logicky vysvětlil, z jakých důvodů ve věci aplikoval ustanovení § 150 OSŘ. Právní závěr krajského soudu není v rozporu s provedenými skutkovými zjištěními. Nedošlo tedy k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. O porušení čl. 90 Ústavy ČR nelze uvažovat, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se tedy o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu