Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Davida Uhlíře a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Antonína Kučery a 2) Anety Kučerové, obou zastoupených JUDr. Martinem Čonkou, advokátem, sídlem Komenského 2276/4, Cheb, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2017 č. j. 33 Cdo 5016/2016-389, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2016 č. j. 13 Co 149/2016-312 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. října 2015 č. j. 8 C 50/2009-267, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu jako účastníků řízení a Jaroslavy Pumrové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
3. Vedlejší účastnice se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud zavázal stěžovatele k povinnosti uhradit jí společně a nerozdílně částku ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. K tomu uvedla, že dne 29. 9. 2008 uzavřela se stěžovateli kupní smlouvu o prodeji v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí za kupní cenu ve výši 2 500 000 Kč splatnou do 31. 10. 2008. Stěžovatelé dohodnutý termín pro zaplacení nedodrželi, vedlejší účastnice je proto vyzvala k úhradě sjednané smluvní pokuty ve výši 10 % z ujednané kupní ceny a zároveň využila svého práva a od kupní smlouvy odstoupila. Protože stěžovatelé smluvní pokutu neuhradili, domáhala se vedlejší účastnice, aby soud rozhodl, jak uvedeno shora.
4. O této žalobě bylo poté, co do věci svými kasačními rozhodnutími opakovaně zasáhl dovolací soud, rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne ze dne 21. 10. 2015 č. j. 8 C 50/2009-267, jímž soud žalobě vyhověl (s výjimkou části požadovaných úroků z prodlení) a stěžovatelům uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku ve výši 207 891,50 Kč.
5. Rozhodnutí okresního soudu bylo rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 6. 2016 č. j. 13 Co 149/2016-312 jako věcně správné potvrzeno, když změněno bylo pouze v části týkající se úroků z prodlení a lhůty k plnění a ve výroku o náhradě nákladů řízení, když krajský soud uložil stěžovatelům povinnost uhradit vedlejší účastnici na náhradě nákladů za řízení před soudy všech stupňů (vyjma předmětného odvolacího řízení) společně a nerozdílně částku ve výši 184 659,50 Kč. Krajský soud stěžovatele rovněž zavázal k náhradě nákladů předmětného odvolacího řízení.
6. Dovolání stěžovatelů bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017 č. j. 33 Cdo 5016/2016-389 odmítnuto, neboť dovolací soud jej neshledal přípustným.
8. Stěžovatelé vyslovili rovněž nesouhlas se závěrem obecných soudů, že jednání vedlejší účastnice není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti poukázali na závěry plynoucí z nálezu sp. zn. IV. ÚS 3653/11 ze dne 5. 6. 2012 (N 118/65 SbNU 553). Uvedli, že byli připraveni splnit svůj závazek uhradit kupní cenu, ale ve splnění tohoto závazku jim bylo zabráněno vedlejší účastnicí, která zcela účelově odmítla splnit svůj závazek dát předmětné nemovitosti do zástavy úvěrující bance, v důsledku čehož stěžovatelé neobdrželi příslušný úvěr.
V této souvislosti se stěžovatelé ohradili také proti závěru obecných soudů, že jim nic nebránilo vymínit si výslovně souhlas vedlejší účastnice se zřízením zástavního práva v kupní smlouvě (či v jiném dokumentu), což však neučinili, neboť skutečnost, zda souhlas se zřízením zástavního práva byl zahrnut do kupní smlouvy či nikoli, není dle názoru stěžovatelů pro posouzení, zda je výkon práva vedlejší účastnice v rozporu s dobrými mravy či nikoli, právně významná.
11. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže obecné soudy postupují v souladu s příslušnými ustanoveními příslušného procesního předpisu, respektují ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
12. Žádné z výše naznačených pochybení, která by jedině mohla vést ke kasaci ústavní stížností napadených rozhodnutí, však Ústavní soud v nyní souzené věci neshledal. Ústavní soud má naopak za to, že podstatou ústavní stížnosti je toliko pokračující nesouhlas stěžovatelů s výsledkem rozhodovací činnosti obecných soudů, který však postrádá ústavněprávní relevanci. Je tomu tak především z důvodu, že argumentace stěžovatelů vychází z jejich skutkové verze projednávané věci, která však v řízení před obecnými soudy prokázána nebyla.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, obecné soudy neshledaly, že by vedlejší účastnice dala před podpisem kupní smlouvy stěžovatelům jasný slib, že prodávané nemovitosti dá do zástavy za účelem zajištění jejich úvěru (srov. str. 7 - 9 rozhodnutí odvolacího soudu), neboť vedlejší účastnice nikdy takovou skutečnost v řízení nepotvrdila a z provedených důkazů soudy dovodily opak. V této souvislosti soudy poukázaly na průběh předsmluvních jednání, informace, které stěžovatelé v rámci těchto jednání vedlejší účastnici sdělovali, na výpověď svědkyně Trojánkové, pracovnice banky, která se stěžovateli a vedlejší účastnicí v době po uzavření kupní smlouvy jednala o poskytnutí úvěru a která vypověděla, že měla pocit, že vedlejší účastnice je zaskočena informací o nutnosti podepsat zástavní smlouvu a že se tuto informaci snad poprvé dozvěděla až od ní, skutečnost, že stěžovatelé před uzavřením kupní smlouvy vedlejší účastnici neinformovali o zamýšleném způsobu úhrady kupní ceny a nevymínili si její souhlas se zřízením zástavního práva před ani při uzavření kupní smlouvy, a konečně též na tvrzení samotného stěžovatele, kdy tento při jednání před soudem prvního stupně dne 26.
11. 2009 uvedl, že "se po podpisu kupní smlouvy rozhodovali, zda budou kupovat nemovitost za hotové nebo z úvěru a peníze na zaplacení v tomto případě problém nebyly". S přihlédnutím k této skutečnosti se Ústavní soud blíže nezabýval argumentací stěžovatelů týkající se závaznosti údajného příslibu vedlejší účastnice, neboť tato otázka není za situace, kdy se stěžovatelům nepodařilo prokázat, že by takový jasný a dostatečně určitý příslib od vedlejší účastnice před podpisem kupní smlouvy obdrželi, pro posouzení nynější věci právně rozhodná.
13. Důvodnou Ústavní soud neshledal ani námitku, jíž stěžovatelé brojili proti závěru obecných soudů, že jednání vedlejší účastnice není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. To proto, že - jak již bylo uvedeno shora - stěžovatelům se v řízení před obecnými soudy nepodařilo prokázat, že by od vedlejší účastnice obdrželi jednoznačný a určitý příslib, že poskytne své nemovitosti ke zřízení zástavního práva za účelem zajištění závazků stěžovatelů z úvěrové smlouvy sjednané za účelem zaplacení kupní ceny.
Pokud obecné soudy za tohoto stavu neshledaly, že by jednání vedlejší účastnice bylo jednáním účelovým, vedeným snahou zabránit stěžovatelům ve včasné úhradě kupní ceny, a tedy jednáním v rozporu s dobrými mravy, má Ústavní soud tento jejich závěr nejen za ústavně konformní, ale též věcně správný. Ústavní soud má rovněž za to, že soudy všech stupňů své závěry v této otázce řádným a přesvědčivým způsobem odůvodnily. Toto odůvodnění je přitom stěžovatelům známo, Ústavní soud proto v této souvislosti považuje za dostačující na odůvodnění napadených rozhodnutí v podrobnostech pouze odkázat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2018
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu