Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. Š., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, čj. 7 Ads 17/2003 - 70, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2002, čj. 41 Ca 213/2001 - 26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním, předaným k poštovní přepravě dne 26. 1. 2004, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí a požádal o přezkoumání svého případu.
Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy [§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovateli bylo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, čj. 7 Ads 17/2003 - 70, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, doručeno dne 23. 7. 2003, lhůta 60 dnů tak nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána po lhůtě, stanovené pro její podání. Protože nebyly splněny formální předpoklady, nemohl se Ústavní soud zabývat obsahem ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nepožadoval odstranění vad podání, spočívajících mj. v absenci povinného právního zastoupení stěžovatele v řízení před Ústavním soudem [ust. § 30 zákona o Ústavním soudu]. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě [ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 25. února 2004
JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu