Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného J. S., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. 10 C 268/98, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 12 Co 251/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
V návrhu ústavní stížnosti ze dne 26. 9. 2000, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne a Ústavnímu soudu doručena dne 27. 9. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým bylo zastaveno řízení proti žalované J. Č., o určení vlastnictví, vydání automobilu nebo zaplacení částky Kč 200 000,--s příslušenstvím, o zaplacení náhrady ve výši Kč 810 000,-- s příslušenstvím a o vydání předběžného opatření a usnesení Městského soudu v Praze, rovněž shora citované, kterým bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrzeno.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní lidská práva - právo na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak vyplývá z čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ve spojení s čl. 14 odst. 1 tohoto paktu, a právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 26. 9. 2000, takže zákonná lhůta k podání stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 12 Co 251/2000, které bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 20. 7. 2000 (ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 10 C 268/98, vyplynulo, že dané usnesení nabylo právní moci dne 20. 7. 2000). Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 18. 9. 2000.
Na základě výše uvedeného nelze akceptovat názor stěžovatele, prezentovaný v návrhu ústavní stížnosti, o zachování lhůty k podání ústavní stížnosti, ve kterém uvádí, že usnesení Městského soudu v Praze bylo doručeno do rukou jeho právního zástupce dne 8. 8. 2000. Je třeba vycházet z ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o přiměřeném použití - pro řízení před Ústavním soudem občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti.
Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Z daného vyplývá, že zmíněné usnesení bylo uloženo na poště dne 20. 7. 2000 a toto datum je nutno považovat za den doručení. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu