Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti B. P., proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 3 T 183/2000, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Opavě "z důvodu nedodržení práv dle čl. 6 Evropského soudu". Žádá Ústavní soud o posouzení napadeného rozhodnutí, protože se domnívá, že v jeho věci nebylo zachováno právo na spravedlivý proces. Údajně mu soud neumožnil dokázat, že se trestného činu, za který byl napadeným rozsudkem odsouzen, nemohl dopustit.
Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Opavě zjistil, že se stěžovatel proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě odvolal a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, jeho odvolání jako nedůvodné zamítl.
Ústavní soud s ohledem na svoji ustálenou rozhodovací praxi konstatuje, že : "Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]; k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje." (usnesení sp. zn. IV.ÚS 219/96 , Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv.
6, Praha, C.H. Beck, 1997, str. 563). Ústavní soud opakovaně upozorňuje na skutečnost, že právě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je nepochybně tím rozhodnutím, jež musí být v prvé řadě - ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn a doplnění - ústavní stížností napadeno. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozsudku Okresního soudu v Opavě, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty (srovnej viz.
právě citované usnesení Ústavního soudu).
Je tedy věcí stěžovatele, aby - jakmile mu bude usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, doručeno, což se podle sdělení Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 10. 2001 dosud nestalo - podal ústavní stížnost nejen proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Opavě, nýbrž i proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2001
JUDr. Vojen Güttler předseda senátu