Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město, sídlem Palackého náměstí 740/28, Plzeň, zastoupeného Mgr. Renatou Václavikovou Tunklovou, advokátkou sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 31/2023-137 ze dne 30. 10. 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a dále a) obchodní korporace PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, a b) Drahoslava Josieka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku ("okresní soud") usnesením č. j. 29 EXE 2794/2010-115 ze dne 29. 11. 2022 rozhodl, že vedlejší účastnice a) jako oprávněná má zaplatit stěžovateli náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že v případě, kdy exekuce byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nelze soudnímu exekutorovi přiznat odměnu z vymoženého plnění. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě ("krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatel namítá, že mu soudy přiznaly náklady exekuce v nesprávné výši. Krajský soud pominul kogentní ustanovení § 11 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého má být příslušná odměna v případě zastavení exekuce vypočtena z výše dosud vymožené části pohledávky, a to podle § 6 téže vyhlášky. Exekutorský tarif přitom nerozlišuje, z jakého důvodu byla exekuce zastavena. Napadené usnesení je nedostatečně odůvodněno, neboť z něj není patrné, na základě čeho dospěl krajský soud k závěru, že s ohledem na nezpůsobilost exekučního titulu nelze uvažovat o vymoženém plnění ve smyslu zákonných ustanovení o exekuci.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Již tak omezená šíře přezkumu se umenšuje v případě rozhodování o nákladech řízení - exekuční řízení nevyjímaje (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2013/21 ze dne 29. 9. 2022, bod 16).
6. Problematikou použití § 11 odst. 3 exekutorského tarifu se již Ústavní soud ve své rozhodovací praxi na základě stěžovatelových ústavních stížností ve skutkově a právně obdobných věcech zabýval (viz např. usnesení ve věcech sp. zn. II. ÚS 701/22 , III. ÚS 31/22 , III. ÚS 3258/21 , IV. ÚS 3050/20 ,
,
); shrnout ji lze následovně: V případě, kdy je exekuce zastavena proto, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem pro vážné nedostatky, nelze uvažovat o v mezidobí získaném (vydobytém) plnění soudním exekutorem jako o vymoženém plnění ve smyslu § 11 odst. 3 exekutorského tarifu. Jde totiž o plnění, které vůbec nemělo být vymoženo, a nepředstavuje tak základ pro výpočet výše nákladů exekuce. Stěžovatel si mohl a měl být vědom toho, že předmětná exekuce neměla být nařízena. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění shora uvedených usnesení Ústavního soudu (i dalších), jež jsou stěžovateli známa. Z předestřených závěrů výslovně vycházel i krajský soud v napadeném usnesení (viz jeho bod 7); jeho odůvodnění tedy nelze považovat za nedostatečné.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu