Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Hanzla, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2258/2022-801 ze dne 24. 10. 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 30/2022-725 ze dne 13. 4. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 11 C 1/2015-692 ze dne 10. 11. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Před obecnými soudy bylo k žalobě stěžovatele proti vedlejší účastnici vedeno řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žádosti o poskytnutí informací z roku 2005. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") žalobě zčásti vyhověl a výrokem I uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli 62 525 Kč s příslušenstvím; co do částky 27 475 Kč žalobu zamítl (výrok II) a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 97 871 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání obou účastníků potvrdil z rozsudku nalézacího soudu zamítavý výrok II a vyhovující výrok I v rozsahu částky 4 625 Kč, ve zbytku jej změnil tak, že žalobu zamítl o dalších 57 900 Kč (výrok I). Výrokem II přiznal odvolací soud stěžovateli náhradu nákladů všech předcházejících fází řízení ve výši 106 099 Kč a výrokem III uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení 1 200 Kč. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné, neboť právní posouzení odvolacího soudu je souladné s ustálenou praxí soudu dovolacího.
2. Uvedená rozhodnutí napadá stěžovatel jako celek bez rozlišení výroků, jimiž zaznamenal z procesního hlediska ve sporu úspěch, a těmi, podle nichž neuspěl. Jelikož ve prospěch stěžovatele vyznívající rozhodnutí zjevně není způsobilé zasáhnout do jeho základních práv a svobod, je ústavní stížnost proti němu podána zjevně neoprávněným navrhovatelem [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; viz k tomu nález sp. zn. IV. ÚS 3026/20 ze dne 26. 4. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V projednávané věci jde o takový případ v rozsahu výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž se potvrzuje výrok I rozsudku nalézacího soudu, a rovněž tohoto výroku v jeho pravomocném (odvolacím soudem potvrzeném) znění, jakož i nákladových výroků II rozsudku odvolacího soudu a III rozsudku nalézacího soudu.
3. Ve zbytku je ústavní stížnost včasná a přípustná, podaná osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; je však zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel se domáhá zrušení napadených rozhodnutí s velmi stručnou argumentací [v zásadě pouze odkazem na čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), o jejichž porušení má ve věci jít], kterou avizuje doplnit v "náhradní lhůtě" patnácti dnů, což neučinil (v avizované lhůtě ani později). Podstatu argumentace podle svých slov předestírá již v původním podání a má spočívat v prosté skutečnosti, že ve věci jeho žádosti o informace proběhlo nepřiměřeně dlouhé správní (a navazující soudní) řízení v trvání 8 let a 9 měsíců, za což byl odškodněn částkou 4 625 Kč, což nepovažuje za přiměřené.
5. K tomu Ústavní soud může uvést jen tolik: Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal.
6. Přestože právo na odčinění újmy způsobené státem skutečně vyvěrá přímo z čl. 36 odst. 3 Listiny, pravomoc rozhodovat o uplatněných nárocích je primární doménou obecných soudů. Jde-li přitom v napadených rozhodnutích o skutkové a právní závěry logicky a srozumitelně odůvodněné, pak jde o výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti, do níž Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat.
7. V projednávané věci rozhodovaly obecné soudy opakovaně ve všech stupních soudní soustavy a věnovaly se jí velmi podrobně (viz rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 630/2020-661 ze dne 16. 9. 2021, předcházející nyní napadeným rozhodnutím). Jestliže soudy dospěly i po takto zevrubném projednání věci k odůvodněnému závěru, že přisouzený výsledek bude spravedlivým vyústěním zahájeného sporu, nevzniká Ústavnímu soudu prostor do jejich pravomoci zasahovat.
8. Skutkový stav byl ve věci nesporný, předmětem sporu tak zůstala interpretace § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů - forma a výše přiměřeného odčinění nemajetkové újmy vzniklé délkou správního řízení - a jeho aplikace na projednávaný případ. Na rozdíl od náhledu stěžovatele Ústavní soud v tomto ohledu v napadených rozhodnutích prvky svévole ani jiného interpretačního či aplikačního excesu nespatřuje.
Jak plyne z například z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (body 32, 37 a 38), není nyní sporovaná částka 4 625 Kč jediným odčiněním, kterému se stěžovateli v souvislosti s předmětnou újmou dostalo. Obecné soudy rozhodovaly v kontextu širších souvislostí (dalších paralelně vedených soudních řízení apod.) a dospěly-li k závěru, že v současné fázi řízení je přiměřeným odčiněním újmy stěžovatele již jen zmíněná částka 4 625 Kč, není jim na tom z ústavněprávního hlediska co vytknout.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu