Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele P. F., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Zonkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová 1585/7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 6 To 483/2022-228 ze dne 5. prosince 2022, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Bruntále (dále jen "okresní soud") usnesením č. j. 2 T 165/2021-211 ze dne 7. září 2022 podmíněně zastavil trestní stíhání obžalovaného pro přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku; usnesením č. j. 2 T 165/2021-219 ze dne 16. listopadu 2022 uložil okresní soud odsouzenému povinnost nahradit poškozenému stěžovateli náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu újmy za úkony zmocněnce ve výši 22 324,50 Kč.
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") na základě stížnosti odsouzeného zrušil usnesení okresního soudu ze dne 16. listopadu 2022 a nově mu uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vzniklé přibráním zmocněnce ve výši 6 232 Kč.
3. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), spatřuje v rozhodnutí krajského soudu porušení svých ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Konkrétně namítá, že byla protiústavně snížena přiznaná náhrada nákladů a je přesvědčen, že krajský soud nesprávně vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), na rozdíl od okresního soudu, který při určení náhrady vycházel z vyplacené náhrady nemajetkové újmy (142 444 Kč).
4. Krajský soud ve vyjádření odkázal na své usnesení s tím, že stěžovateli nemohl přiznat náhradu nákladů odvozenou od vyplacené nemajetkové újmy, neboť o ní nebylo soudy rozhodováno, protože pojišťovna za obžalovaného (povinného) plnila ještě před podmíněným zastavením trestního stíhání. Stěžovatel v replice odmítá závěry krajského soudu a požaduje zrušení napadeného usnesení.
5. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti, a proto jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu, navíc v případech, kdy je výše částky bagatelní jako v tomto případě.
Úkolem Ústavního soudu není přepočítávat náklady řízení, čehož se stěžovatel fakticky domáhá. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení (svévolná interpretace příslušných ustanovení zákona), extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo zasažení i jiného základního práva [viz též nález, s nímž správně pracovaly obecné soudy v nyní projednávané věci sp. zn. I. ÚS 825/20 ze dne 29. září 2020 (N 193/102 SbNU 201)], což v tomto případě zjištěno nebylo.
6. Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem krajského soudu byla porušena jeho základní práva. Z napadeného usnesení je zřejmé, že krajský soud se věcí zabýval, aplikoval příslušné právní normy (§ 154 a 155 trestního řádu, § 7 a 10 advokátního tarifu) a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Učinil-li přitom jiný právní závěr, než jaký stěžovatel očekával, není takové rozhodnutí bez dalšího zásahem vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny). Nejde ani o porušení práva na přístup k soudu (čl.
36 odst. 1 Listiny), které zajišťuje podmínky, za nichž řízení před soudem proběhne, nezaručuje však úspěch ve věci a soulad rozhodnutí s očekáváním účastníka řízení. Stěžovateli nebyla upřena právní pomoc ani právo na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny). Stěžovatel měl zmocněnce, s jehož pomocí (a podle spisu i s aktivitou obžalovaného) plnila pojišťovna ještě před vydáním usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání. Náklady řízení za zastupování stěžovatele vůči pojišťovně i před obecným soudem byly již uhrazeny či přisouzeny.
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. července 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu