Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jaromíra Houžvičky a 2) Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Co 193/2023-21 ze dne 5. 12. 2023 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 11/2023-14 ze dne 28. 6. 2023, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 4. 3. 2024 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
2. Návrh stěžovatelů není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelé především nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
4. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se všem stěžovatelům dostalo opakovaně již v řadě řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. III. ÚS 2735/20
ze dne 3. 11. 2020). Byť stěžovatelé podali mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni, znovu podali návrh, aniž by byli právně zastoupeni advokátem.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2024
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj