Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. N.,. zastoupeného JUDr. I.K., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 7 T 53/98, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2000, sp. zn. 3 To 315/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
V návrhu ústavní stížnosti ze dne 13. 10. 2000, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne a Ústavnímu soudu doručena dne 16. 10. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě, kterým byl odsouzen pro trestný čin porušování domovní svobody dílem dokonaný podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 238 odst. 1, 2 tr. zákona, k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku a usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu zamítnuto.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo kromě jiného porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 13. 10. 2000, takže zákonná lhůta k podání stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2000, sp. zn. 3 To 315/2000, které bylo stěžovateli doručeno dne 4. 8. 2000. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 2. 10. 2000.
Na základě výše uvedeného nelze akceptovat názor stěžovatele, prezentovaný v návrhu ústavní stížnosti o zachování lhůty k podání ústavní stížnosti, ve kterém uvádí, že usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo doručeno jeho obhájkyni dne 21. 8. 2000 a lhůta k podání ústavní stížnosti je proto zachována. Je třeba vycházet z ustanovení § 41 odst. 5 tr. řádu, podle kterého, nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 7 T 53/98, z plné moci obhájce, založené na č. l.
12, vyplývá, že obhájkyni byla udělena plná moc v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu. Z daného vyplývá, že zmocnění obhájkyně trvalo do právní moci rozsudku - tedy do dne 19. 5. 2000, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 7 T 53/98, ze dne 28. 3. 2000. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu