I.ÚS 629/26 ze dne 23. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra, o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti AŠSKÁ FEZA, spol. s r. o., sídlem Selbská 2774, Aš, zastoupené Mgr. Barborou Karafiátovou, advokátkou, sídlem Hlavní 2800, Aš, proti usnesení evropského žalobce sp. zn. I.000821/2024 ze dne 6. 1. 2026 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru závažné hospodářské trestné činnosti č. j. NCOZ-4797-2583/TČ-2024-412200-H ze dne 23. 10. 2025, za účasti Úřadu evropského veřejného žalobce a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru závažné hospodářské trestné činnosti, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka rovněž navrhuje, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
2. Usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru závažné hospodářské trestné činnosti (dále jen "policejní orgán") č. j. NCOZ-4797-1645/TČ-2024-412200-H ze dne 26. 5. 2025 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 265/2025-34 ze dne 31. 7. 2025 bylo podle § 79a trestního řádu zajištěno osobní motorové vozidlo Audi SQ8 registrované na stěžovatelku. K tomuto zajištění došlo v rámci trestního řízení vedeného proti jiné osobě. Napadeným usnesením policejního orgánu bylo podle § 12 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále je "zákon o výkonu zajištění majetku"), rozhodnuto o prodeji tohoto zajištěného vozidla.
3. Proti napadenému usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka (jakož i obviněný) stížnost, kterou evropský žalobce napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.
4. Stěžovatelka namítá, že prodej vozidla by představoval zásah, který by pro ni byl velmi tíživý, neboť obnovení stavu nebude možné, ztratí užitnou hodnotu vozidla a možnost s ním disponovat, prodej bude spojen s rizikem podtržní ceny a transakčních nákladů a výtěžek bude po dobu zajištění blokován a ekonomicky znehodnocován. Má za to, že prodej je předčasný vzhledem k neuzavřenosti skutkových a důkazních závěrů o původu, resp. financování vozidla. Evropskému žalobci vytýká, že důvody, jimiž v napadeném usnesení podporoval závěr o přípustnosti prodeje vozidla, nejsou dostatečně konkrétní a ověřitelné.
5. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny.
Zároveň však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 267/03 ze dne 15. 4. 2004 (U 18/33 SbNU), sp. zn. I. ÚS 331/04 ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 155/06 ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 105/07 ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. II. ÚS 2475/08 ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1935/09 ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1054/12 ze dne 27. února 2013].
7. Uvedené principy je třeba vztáhnout i na postup orgánů činných v trestním řízení podle zákona o výkonu zajištění majetku, včetně rozhodnutí o prodeji zajištěného majetku podle § 12 tohoto zákona, které není (dalším) omezením vlastnického práva, neboť vzniklo již samotným zajištěním věci; jeho smyslem je transformace zajištěného majetku k zachování jeho hodnoty a jde o zásah, který zabraňuje snižování hodnoty zajištěného majetku v průběhu času. Pokud je rozhodnutí o prodeji zajištěného majetku podle citovaného zákona řádně odůvodněno a vyplývají z něj všechny skutečnosti, jež orgány činné v trestním řízení vzaly při jeho aplikaci do úvahy, není ze strany Ústavního soudu důvod do tohoto procesu jakkoli zasahovat (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3198/14 ze dne 3. 12, 2014, sp. zn. II. ÚS 2872/21 ze dne 1. 12. 2021 či sp. zn. I. ÚS 2447/24 ze dne 20. 11. 2024).
8. Napadená usnesení uvedené požadavky beze zbytku splňují. Policejní orgán i evropský žalobce v nich především přesvědčivě vysvětlili, že motorová vozidla představují věci, které - až na výjimky, jako jsou např. limitované série vozů či historická vozidla, o které však v posuzované věci nejde - rychle ztrácejí na hodnotě, přičemž v případě luxusních vozidel, mezi něž patří i zajištěné vozidlo, to platí ve zvýšené míře (srov. body 19 a 20 usnesení policejního orgánu a body 6 a 7 usnesení evropského žalobce). Stěžovatelka sice evropskému žalobci vytýká, že uvedené závěry nedoložil konkrétními podklady, nicméně zároveň tyto závěry nerozporuje. Ústavní soud uvedené úvahy považuje za racionální, odpovídající obecným zkušenostem, když navíc § 12 odst. 2 písm. b) zákona o výkonu zajištění majetku výslovně motorová vozidla zmiňuje jako typ věcí, u nichž může být rychlá ztráta na tržní hodnotě důvodem pro prodej.
9. Jestliže stěžovatelka namítá, že prodej zajištěného vozidla pro ni bude mít velmi nepříznivé dopady, je třeba připomenout, že smyslem prodeje majetku podle § 12 zákona o výkonu zajištění majetku je naopak snaha o dosažení co nejvyšší možné míry zachování hodnoty zajištěné věci. Jde tedy o postup, který je činěn mj. s ohledem na práva vlastníka zajištěné věci.
Pomine-li důvod zajištění, částka získaná prodejem věci je vrácena subjektu, vůči němuž bylo zajištění provedeno.
10. V posuzované věci stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí žádný konkrétní argument, jímž by byl zpochybňován závěr orgánů činných v trestním řízení, že u zajištěného motorového vozidla hrozí reálné riziko výrazné ztráty tržní hodnoty. Nevyplývá z ní tedy žádný důvod, který by podporoval domněnku, že přetrvávající zajištění samotného vozidla (tj. upuštění od jeho prodeje) by představovalo z hlediska zachování hodnoty tohoto majetku racionálnější postup. Stěžovatelčino tvrzení o neuzavřenosti skutkových a důkazních závěrů o původu, resp. financování vozidla za takový důvod být považováno nemůže, neboť - jak správně poznamenal evropský žalobce v bodě 6 napadeného usnesení - kritériem pro rozhodování o prodeji zajištěného majetku není důvodnost samotného zajištění, neboť o této otázce již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto.
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. března 2026 Tomáš Langášek v. r. předseda senátu