Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky O. K., proti usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Azs 20/2003-35 ze dne 10. 10. 2003, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka podala dne 1. 12. 2003 ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Azs 20/2003-35 ze dne 10. 10. 2003, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 59 Az 295/2003 ze dne 24. 6. 2003 a proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č.j. OAM-11369/VI.-19-C10-2002 ze dne 30. 8. 2002. Šlo o řízení o žalobě proti naposledy citovanému rozhodnutí Ministerstva vnitra, jímž nebyl stěžovatelce poskytnut azyl.
Podaná ústavní stížnost však nesplňovala náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Proto byla stěžovatelka vyzvána podle ustanovení § 41 písm. b) citovaného zákona k odstranění vad návrhu ve lhůtě, která jí byla stanovena na 15 dnů. Výzva k odstranění vad byla nejdříve dne 7. 1. 2004 doručována na adresu, kterou stěžovatelka uvedla v návrhu, nebyla jí však fyzicky doručena, protože si ji podle sdělení doručovatele nevyzvedla v úložní lhůtě, takže poslední den této lhůty se považuje za den doručení (§ 46 odst. 4 o.s.ř.). Výzva k odstranění vad byla pak znovu doručována i na adresu advokáta, který předložil plnou moc stěžovatelky, obsahující tzv. substituční doložku. Jemu byla výzva doručena dne 5. 2. 2004, lhůta k odstranění vad uplynula dne 20. 2. 2004, leč marně.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2004
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj