Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti D. K., t. č. Věznice Pardubice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 2 T 106/2016, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 5 To 229/2017, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 19. února 2019 a doručené Ústavnímu soudu dne 20. února 2019, stěžovatel podle ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Takovým posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, je v posuzované věci rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, přičemž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2018, sp. zn. 8 Tdo 1589/2017, bylo stěžovateli doručeno 4. dubna 2018 (jeho tehdejšímu obhájci dne 27. března 2019).
5. Za situace, kdy předmětná ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 19. února 2019 a Ústavnímu soudu doručena dne 20. února 2019, stalo se tak zcela evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty určené k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím byla podána po lhůtě k tomu určené. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítl.
8. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl pro řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). K odstranění této vady však stěžovatele, nevyzýval, neboť ani náprava této vady řízení by nic nezměnila na výsledku řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2019
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj