Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. L., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem Českobratrská 2, 702 00 Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2011, č. j. 74 T 36/2010-306, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 3 To 729/2011, za účasti Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel uvádí, že byl odsouzen pro trestný čin vydírání dle § 235 odst. 1, pomluvy dle § 206 odst. 1 a podvodu dle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"), přičemž dne 2. 6. 2011 podal ve věci návrh na obnovu řízení. Ten odůvodnil skutečností, že stěžejním důkazem vedoucím k jeho odsouzení byl výpis z telekomunikačního provozu telefonní stanice získaný na základě příkazu soudu dle § 88a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád").
Tento důkaz byl pořízen v době, kdy mobilní operátoři měli dle § 97 zákona č. 127/2005 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 485/2005 Sb. povinnost uchovávat provozní a lokalizační údaje. Ústavní soud však nálezem ze dne 22. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 24/10 ustanovení § 97 odst. 3 a odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb. a vyhlášku č. 485/2005 Sb. jako protiústavní zrušil. Za této situace byla obnova řízení přípustná na základě § 71 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), dle kterého byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním.
Jejím zamítnutím tak obecné soudu porušily jeho práva zakotvená v čl. 10 odst. 3, čl. 13 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že citované ustanovení stanoví jako podmínku obnovy to, aby rozsudek nebyl dosud vykonán, avšak s tímto nesouhlasí. Dle jeho názoru zde není žádný důvod bránit v projednání obnovy řízení v případě, že rozhodnutí již bylo vykonáno. Byla by tak totiž zakládána nedůvodná nerovnost, kdy se zde nejedná pouze o vykonaný trest, ale zejména o skutečnost, že i po zahlazení odsouzení bude v opisu rejstříku trestů již navždy evidována poznámka o vedení takového řízení, zatímco v případě, že by rozhodnutí vykonáno nebylo, pak by v případě úspěšného provedení obnovy a následném zproštění obžaloby žádná taková poznámka nebyla evidována.
Současně by se jednalo o zjevně nedůvodné zvýhodnění v případech, kdy by se odsouzený výkonu trestu vyhýbal tím, že by se skrýval, čímž by protiprávní jednání odsouzeného vedlo k pro něj výhodnějším výsledkům než u odsouzeného, který by trest řádně vykonal. Stěžovatel má proto za to, že ustanovení § 71 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ustanovením protiústavním. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
Nad rámec věci považuje Ústavní soud za možné poznamenat, že i kdyby předmětný rozsudek dosud vykonán nebyl, obnova řízení v pravomocně skončené věci je prostředkem výjimečným a mimořádným. Aniž by Ústavní soud předjímal, k jakému závěru o důvodnosti této konkrétní ústavní stížnosti by býval dospěl, pokud by předmětný rozsudek dosud vykonán nebyl, lze poznamenat, že citovaný § 71 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je dosud v judikatuře Ústavního soudu vykládán značně restriktivně (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 15/01
[424/2001 Sb.] či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2010 Pl. ÚS-st 31/10 [426/2010 Sb.]). Ústavní soud také v minulosti nepřipustil "likvidaci" již pořízeného důkazního materiálu ani u těch trestních procesů, které dosud probíhaly (Kühn, Zdeněk: Intertemporální dopady zrušení právního předpisu Ústavním soudem; Jurisprudence 2011/4), a nebyly tedy dosud ve fázi, kdy by připadala v úvahu již jen obnova řízení.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2012
Vojen Güttler předseda senátu